• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Sedmiletý motokrosař z Klobuk si ještě hraje na pískovišti

Michal Hamouz na fotografii Slávy Pilíka

V průběhu kariéry slavného sportovce se vždy hovoří o velké tréninkové píli, také o štěstí přečkat přípravné i závodní období bez zranění. Ale prvopočátek úspěchu je zpravidla zasazen do dětských let. Jde o objevení talentu už v ranném věku, kterému na svět musí nejdříve pomoci nejbližší okolí. O takovém talentu jsme se dozvěděli v Klobukách.

Je jím teprve sedmiletý Michal Hamouz, který od svých čtyř let prohání motokrosovou motorku. A velmi úspěšně. Ve dvou soutěžích nejmladších motokrosařů, které v současné době absolvuje, se umisťuje zpravidla „na bedně“, tedy na prvních třech místech. Jak se k tomuto mužnému sportu dostal, kdo stojí kromě něj za jeho úspěchy a jaká ho čeká budoucnost, to jsme se snažili zjistit také od jeho rodičů. Malý Michal má za sebou letos už dvacet pět závodů po celých Čechách a dalších deset ho ještě čeká. Když se podíváme například na posledních pět, tak vyhrál v červnu v Chomutově, v červenci byl třetí v Jiníně a druhý ve Stříbře a na „domácí“trati v blízké Třebízi obsadil druhé místo. Zpravidla se „pere“ na motokrosové trati s patnácti až pětadvaceti soupeři, takže dostat se na stupně vítězů není jen tak.

V necelých čtyřech letech Michal ještě neuměl na kole, ale už pokukoval po velké motorce svého táty. Ten mu ke čtvrtým narozeninám koupil helmu a bral ho na projížďky po cestách u Klobuk. Od prvních chvil rodiče pozorovali, že jízda na motorce Michala uchvátila. Kluk se rychle naučil na kole a brzy už jezdil na své první motorce. To se totiž do celé věci vložil nadšený dědeček z Hřešic, Jiří Kulibaba. Koupil dětské enduro, spíše pro zábavu, a při projížďkách svého čtyřletého vnuka běhal vedle něj a zlepšoval kondičku. Na svém poli mu ale udělal také první závodní dráhu, včetně menších vln pro skoky, a celá rodina pozorovala, jaký je Michal talent. V roce 2005 se všichni rozhodli, že pustí Michala do prvních závodů pro nejmenší děti. Rodiče kupují pro syna drahé oblečení a dědeček pořídil Michalovi jak závodní licenci, tak první závodní motorku. Trénovali už také na skutečně závodní trati v Hořešovicích, ale první závod tenkrát moc dobře nedopadl. „Ta první motorka nedokázala ani vyjet kopec, takže ho museli tlačit. Ale přesto ten závod Michal nevzdal,“ říká nyní už z úsměvem jeho maminka, která pečlivě vede od jeho mládí veškerou fotodokumentaci. Dědeček Jiří Kulibaba se tenkrát na to nemohl dívat, posháněl další peníze a koupil novou, mnohem kvalitnější motorku KTM, na které Michal nyní sklízí jeden úspěch za druhým. Přidal se i strýc Josef, který se stal hlavním mechanikem rodícího se talentu. Koupil se přívěs a Jiří s Josefem jezdí na závody s Michalem. Zpravidla o den dřív, přespí na místě, aby jejich motokrosař byl ráno dobře vyspalý na svůj závod. A jejich vnuk se jim za péči umí odměnit nadmíru dobře. Letos, ve svých sedmi letech, jezdí dokonce dvě soutěže. Soutěž Českého amatérského motosportu, kterou organizuje Jan Šefl, kde je v průběžném pořadí na třetím místě, a hlavně prestižní republikovou soutěž, vyhlášenou jako Mistrovství České republiky v motokrosu juniorů tříd 65, 80 a 125, při které se jezdí také motokrosové závody nejmladších dětí v kategorii do 50 ccm. V této soutěži, do které je nominováno v ČR přes 25 závodníků je druhý v průběžném pořadí. Díky nové motorce i tvrdému tréninku je už rychlejší, než tomu bylo před dvěma lety. Děda Jiří už mu během nestačí a musel se také motorizovat, aby dohlížel a mohl zblízka jezdci poradit. Malého úspěšného motokrosaře, v jehož pokoji se blyští na tucet vítězných pohárů, jsme také trochu vyzpovídali.

Kde se ti to víc líbí, na stupních vítězů nebo na trati?

Já mám radši, když jedu a baví mě spíš rovinky než zatáčky. Ale v Chomutově jsem kluky předjel zrovna v zatáčce.

Koukáš třeba v televizi na motorky a znáš nějaké závodníky?

Já moc nekoukám, chodím si víc hrát s motorkami a s malým bráškou Honzíkem na písek. Stavíme tam i závodní dráhu. Ze závodníků znám jenom Matěje.

Zde je dlužno vysvětlit, že pro Michala je Matěj (Česal z Chrudimi) jeho největším soupeřem, kterého porazil jen dvakrát. Jak říkají rodiče, má přece jen lepší zázemí i rychlejší motorku. O rok starší Matěj předjede Michala většinou na rovinkách a ten to dohání v technických pasážích. Ale nakonec si Michal také vzpomněl, že z televize zná bikera Rossiho a Schumachera z formule jedna.

Už jsi někdy při závodě upadl?

To ano, ale zvednu se a jedu dál. Zrovna nedávno jsem byl první, ale upadl jsem a 141 mě předjela, už jsem ho nedohonil. Ještě teď mám modřinu na noze.

A co ten Matěj, jaký je a jak je možné ho porazit?

No, on je rychlý a bere mi místa. V Třebízi jsem byl za ním taky druhý. Ale předtím jel jednou první, ale dělal srandičky na trati, spadl a já ho předjel.

A jak je to před závodem, nemáš trému?

Mám velkou trému, máma říká, že vůbec nedokážu nic sníst, ale po závodě se „nabouchám“. Většinou si prý objednávám doma špagety. Ale hned po závodě mám nejradši párek v rohlíku.

Už jsi někdy nějaký závod vzdal?

Ne, nikdy. Já si myslím, že by nikdo neměl závod vzdávat, protože nejlepší je jet na motorce.

O zarputilosti nadějného motokrosaře svědčí příhoda, kterou na svého syna prozradili rodiče. Jednou jel Michal jeden ze závodů téměř celý na prázdné pneumatice. Všichni na něj křičeli, aby zastavil, protože to bylo pro něj nebezpečné, ale on vůbec nic nevnímal. Jel dál, pral se soupeři a přestože nemohl být vpředu, nebyl ani poslední.

Osud talentovaného závodníka není ale jen v jeho rukách. Rodina samozřejmě pomáhá, jak může, pro dědu a strýce jsou úspěchy vnuka to nejlepší, co je mohlo potkat. Michalův otec ale ví, že bez další pomoci případných sponzorů zůstane talentovaný sportovec na půli cesty. I když zároveň dodává, že i tak je to lepší, než se chytit nějaké party a nemít žádného koníčka. „Hlavně, aby se mu nic nestalo a vydrželo mu to nadšení co nejdéle,“ dodává Michalova maminka.

Náklady na toto hobby jsou skutečně vysoké. Motorka KTM stála téměř 70 tisíc, přilba, která je povolena jen k tříletému užívání, stojí bezmála šest tisícovek, boty přes čtyři tisíce a tak dále. „Ještě, že vydatnou měrou pomáhá děda,“ říkají Michalovi rodiče. Michal ještě může příští rok jezdit závody do 50 ccm, ale také je možné, že bude nominován do závodů 65 ccm, kde ovšem motorka stojí zpravidla přes 100 tisíc korun. Aby si nadějného závodníka někdo všiml a pomohl v jeho růstu, zařizují mu v současné době rodiče zhotovení jeho vlastních webových stránek. I to ale stojí peníze, ovšem důležité je, že kluka motokros baví a že je v tom dobrý. A tak děda Jiří s bráchou Josefem v pátek vezmou karavan, naloží motorku a všechno další, a jedou s Michalem za další výzvou na motokrosový závod. V sobotu na místo dorazí Michalova maminka (táta je často v práci) a její sestry s fotoaparátem a kamerou, aby fandily a také zdokumentovaly závodní dráhu nadějného motokrosaře.

Jaká bude jeho další budoucnost? To je otázka času. Ten znamená velkou tréninkovou dřinu, podporu nejbližších a hlavně nutnou dávku štěstí. To vše rozhodne, zdali si za pár let bude fotografie ze svých ranných začátků prohlížet s úsměvem chlap, kterého v mládí motokros hodně bavil, ale nyní už musí dělat úplně něco jiného, nebo úspěšný český motokrosový reprezentant. 

Sláva Pilík
28. 08. 2007, 16:50

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.