• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

VIDEO: Při oslavách slánské ploché dráhy se sešli nejlepší jezdci československé historie

Oslavy 60. let slánské ploché dráhy se vydařily přesto, že domácí prohráli s Olympem Praha 41:49. Foto Sláva Pilík

Slánská plochá dráha slaví v letošním roce 60. výročí svého založení. Den největších oslav připadl na středu 25. srpna, kdy se na slánském plochodrážním stadionu sešlo spoustu příznivců ploché dráhy. Mezi nimi byli nejen současní funkcionáři, jezdci či zástupci sponzorů, ale také mnozí hosté. Pozvání přijal i starosta Slaného Ivo Rubík a zastupitelé města, představitelé motocyklové federace a klub AK Slaný se snažil pozvat také všechny bývalé jezdce, kteří kdysi za Slaný jezdili, nebo jsou jinak se slánskou plochou dráhou spojeni.

Za den zahájení ploché dráhy ve Slaném je považován 13. srpen 1950, kdy se tu uskutečnila I. Oblastní škvárová liga. Od tohoto den se každoročně na slánském oválu setkávali jezdci i příznivci dramatického sportu - ploché dráhy.

Slavnost 60. výročí vzniku začala ve 13 hodin, kdy všechny přivítal předseda klubu Petr Křikava a starosta Slaného Ivo Rubík pozdravil všechny přítomné. Svou řeč přednesli i další - předseda klubu, vedoucí sportovní činnosti Milan Mach a další. Setkání, při kterém se mnohdy po dlouhých létech setkali bývalí nejlepší kamarádi a spolujezdci, vrcholilo hlavním bodem programu, kterým bylo utkání extraligy ploché dráhy mezi domácím AK Slaný a Olympem Praha. Jednotlivé rozjížďky se zájmem sledovali mnozí slavní jezdci naší republiky a mnohdy s neskrývaným dojetím vzpomínali na léta, kdy se proháněli na silných strojích v levotočivých zatáčkách po celé Evropě. Bývalých slavných jezdců se při slavnostech ve Slaném sešlo skutečně hodně a my některé z nich vyzpovídali.

Stanislav Kubíček hostoval Slaném, jak sám říká, v roce 1969, kdy Slaný vyhrálo titul mistra republiky družstev. Sám jezdil plochou dráhu přesně 20 let. To si prostě stanovil a dodržel. „Bylo to přesně na den, první závod jsem měl 26.4.1958 a poslední 25.dubna 1978. To byla sobota a v neděli už jsem nenastoupil, protože už by to těch plánovaných dvacet let závodění přesáhlo,“ říká vesele Stanislav Kubíček. Byl členem československé reprezentace, která dokázala soupeřit se slavnými profesionály. Ve Vídni v roce 1972 byl spolu s Kasperem,Tomíčkem a Šmídem druhý za vítěznými Švédy. Co se týče spojitosti se slánskou plochou dráhou, i po létech si vzpomněl na jeden svůj přehmat. „Jednou se mi tehdy ještě na asfaltové dráze stalo něco hodně neobvyklého. Jezdíval jsem také ledovou plochou dráhu, kde je zcela jiný styl. Právě jsem přijel ze závodů na ledě v Rusku a přijel na start ve Slaném. Vlít jsem od startu do zatáčky, motorce notně naložil a šup na koleno, jak jsem byl zvyklý z ruskéholedu. Až jsem se lekl jak to bylo rychlý. Pak se tam nějak připletl Pavel Mareš, břinkli jsme o sebe a lehli oba. Bylo to někdy v šedesátých létech a vím, že tehdy se nám ani jednomu nic nestalo.

Mistr světa na ledové ploché dráze Antonín Šváb, který ve své době jako jediný dokázal porážet na ledě skvělé Rusy, zavzpomínal na své začátky u ploché dráhy, které prožil právě ve Slaném. „Já byl vlastně původem cyklista z generace Veselého, Kubra. Společně jsme ještě vyhráli Závod míru družstev kolem roku 55. Pak kluci jednou vzdali a oni jim dali doživotní dištanc. Mančaft se rozpadl a já protože jsem zároveň jezdil silniční motorky, přešel jsem k nim. Zlanařili mne ale do Slaného, jenže „ploška“ se mi moc nelíbila. Ošklivý motorky i kombinézy, špína. Zlomilo se to, když jsem jednou viděl našeho Bohouše Rendeka jak porazil tehdy špičkového jezdce Richtra na závodech v Chebu. Tehdy mě vzala plochá dráha za srdce. Řekl jsem si, že je to jako na kole, že prostě hlavně záleží na mě,“ vzpomíná Antonín Šváb. Na ledě byl ještě dvakrát třetí a jednou druhý na mistrovství světa.

Závěr vzpomínání obstaral jeden z nejslavnějších našich jezdců, který byl prvním naším profesionálem v anglické plochodrážní lize, v říjnu osmasedmdesátiletý Antonín Kasper starší. Za svůj největší úspěch považuje získání Zlaté přilby v Pardubicích. Vyhrál poslední dlouhou plochou dráhu na trávě v místech dostihového závodiště, kde ji sledovalo přes padesát tisíc diváků. Tehdy se mu zažil něco, co už později prý nidky. „Do rozjížděk se přihlásilo přes 130 jezdců a finále si vybojoval každý, kdo zajel předem stanovený čas. Finále samotné se odehrálo najednou ve všech kubaturách, tedy ve 250, 350 a půllitrech benzin a jeli také plochodrážní půllitry, který jsem jel také já. Když měly 250 odjeto již kolo a něco, my teprve mohli startovat a všechny dohánět. V první zatáčce jsem chytil takový mokrý flek a skoro všichni mne předjeli. V předposledním kole (jedno mělo 2400 metrů a jelo se jich sedm) jsem už byl druhý za jedním Angličanem. Musím ho dohnat ještě před zatáčkou, než motorku složí, řekl jsem si. Povedlo se, do cíle jsem získal náskok a vyhrál. Lidé, kteří nás již na startu prosili, abychom cizincům Zlatou přilbu nenechali, jásali,“ říká Kasper. „Angličan volal honem domů, protože čekal s tou svojí dítě. Já tam šel s naším překladatelem a tak vím, že se ho ptala, kolikátý byl a když řekl, že druhý, tak se ptala proč. Tehdy jsem slyšel něco, co už jsem pak nikdy od poražených neslyšel. Odpověděl jí, že první byl prostě lepší,“ vzpomíná legendární Antonín Kasper.

Extraligové utkání mezi domácím Slaným a Olympem Praha skončilo po několika výpadcích domácích jezdců po pádech či zranění porážkou domácích v poměru 41:49. To sice mrzelo, ale skvělé oslavy a krásná setkání závodníků, činovníků i diváků to jistě smazaly.

Sláva Pilík
13. 09. 2010, 12:06

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.