• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánský mistr ČR ve 12 letech poráží 15leté juniory

Jako devítiletý (zcela vlevo) už jezdil ukázky mezi závody starších jezdců

Záliba či sport, anebo velká řehole? Co by se asi dalo říci o ploché dráze? Tím prvním to začíná, druhým pokračuje a když chcete dosáhnout velkých úspěchů, třetímu faktu se nevyhnete. Pro to, abyste se stali šampióny, je jistě také důležité mít nesporný talent a také zastání mnoha lidí okolo, hlavně rodičů. Ve Slaném – baště plochodrážního sportu, se jeden talent objevil již před lety. Jeho doménou byla od počátku skutečnost, že dokázal vyrovnaně závodit s mnohem staršími závodníky. Loni se stal mistrem ČR v kubatuře 125 ccm a porazil při tom i o hodně starší kluky. Tím talentem je dvanáctiletý žák 6.C 1. základní školy na Hájích ve Slaném, Eduard Krčmář.

Jak říká Eduard Krčmář starší, táta talentovaného slánského plochodrážního jezdce, má jeho syn rád vůni motorů po něm. Už v jeho pěti letech si půjčil malou motorku od kamaráda a přivezl ji pro zábavu malému synkovi na chalupu. Od té doby už malého Edu téměř nic jiného nezajímalo. I když v té době již dobře bruslil a hrál hokej za třetí třídu jako jeden z velmi dobrých hokejistů HC Kladno, s hokejem kvůli motorkám skončil.

„To se nedalo stihnout. Jezdil v sedmi letech motokros, zkoušel také plochou dráhu a do toho hokej na Kladně. To prostě nešlo,“ potvrzuje Edova maminka Jitka . Od devíti let už Eduard Krčmář zcela propadl plochodrážnímu sportu. Ze záliby o motorky se stalo něco důležitějšího. Soupeření na plochodrážním oválu – kolo na kole, tělo na tělo mezi těmi stejně odvážnými, jako je on sám.

Jak jsi se vlastně dostal na plochou dráhu?

Začal jsem v devíti. Do té doby jsem jezdil nad stadionem na motokrosařské trati, ale pokukoval jsem dolů na „plošku“. Jednou jsme sem s mámou šli a zkusili si na „krosce“ objet pár koleček. Pak mi tu nabídli, abych to zkusil na plochodrážní mašině. A tím to začalo.

Proč tě upoutala právě plochá dráha, vždyť motokros je jistě hodně zajímavý?

Hrozně se mi zalíbilo jezdit ve smyku a také to, že tady jsou pravidelné soutěže. V závodech se mi také od počátku docela dařilo, a to člověka pak všechno víc baví.

Eda Krčmář začal nejdříve jezdit ukázky mezi závody, protože první závodnická kategorie začíná až od dovršení desíti let. Předloni tak poprvé jel seriál šesti mistrovských závodů a skončil mezi necelou desítkou soupeřů na skvělém druhém místě, za o tři roky starším Romanem Čejkou, který se stal mistrem republiky (SL informovaly). „Vlastně tenkrát šlo hlavně o souboj mezi nimi. Roman vyhrál jednu skupinu, Eda druhou a pak se střetli ve finále téměř vždy proti sobě. Jeden závod vyhrál a pětkrát byl druhý,“ vloží se do rozhovoru Edova maminka

Loni ses po druhém místě v předchozí sezóně stal mistrem republiky a porazil jsi i svého kamaráda Čejku, který je starší. Jak se to vlastně stalo?

Roman je hodně dobrý a obhajoval titul. Začátek sezóny se mi moc nepovedl. Sice jsem první mistrák tady ve Slaném vyhrál, ale v Plzni jsem byl až třetí, když mě z druhého místa sesadila diskvalifikace v jedné jízdě. Ale já vím, že jsem vnitřní linii tím zadním kolem nepřejel. Pak přišly Chabařovice a bylo to ještě horší. Měl jsem pád a skončil celkově až pátý. Jenže pak jsem vyhrál Mšeno i Pardubice, a zas to vypadalo dobře.

To je dramatický, jak ses k mistrovskému titulu tedy dopracoval?

Roman před posledním závodem ve Svitavách vedl, ale nejel tam na své motorce a měl i nějaké defekty. Je to taky o štěstí. Nakonec jsme měli na konci všech rozjížděk stejný počet bodů a museli jsme o titul jet mezi sebou.

Takže šlo asi o závod, který byl tvůj zatím nejdůležitější, že ano?

Ano, to je pravda. Dobře jsem odstartoval, ale pak mi vypadla rychlost, a než jsem ji z neutrálu nahodil, Roman mne v zatáčce předjel. Na rovince jsem mu to ale vrátil a pak jsem si hlídal vnitřní stopu. Už jsme jen ujížděli až do cíle.

Jak jste to oslavili?

Už si to moc nepamatuju. Ale určitě jsem nedostal k jídlu koprovku, kterou nesnáším. Spíš máma uvařila svíčkovou, fleky, bramborák nebo škubánky, které miluju. Jinak bych za vše rád poděkoval panu Jiřímu Bendovi, Jirkovi Beránkovi i Milanu Piknovi, kteří mě se svými firmami podporují stejně jako Stavitelství Kladno.

Jaký je tvůj plochodrážní vzor?

Nicky Pedersen z Dánska , protože jde do všeho naplno a natvrdo a s nikým se nepárá.

Co byl zatím tvůj nejdramatičtější moment v závodě?

Ono to bylo už vlastně po závodě. Po vítězné rozjížďce v Chabařovicích jsem zdravil diváky, když se to stalo. Přední kolo vjelo do rýhy, já motorku neudržel a ta mě „nakopla“. Přeletěl jsem řídítka, motorka vylítla do vzduchu, přelítla startovací zařízení a přetrhla dokonce pásky. Když padala dolů, všichni ji „tlačili“ očima, aby na mě nespadla. Trefila se pár centimetrů vedle mne a tak se vůbec nic nestalo. Od té doby ale diváky rukou raději nezdravím a jen kývám hlavou.

V letošní sezoně má slánský mistr republiky za sebou už dva závody. Už do toho prvního se přihlásilo víc jezdců (12) než loni. Jel se před pár týdny v Pardubicích. Eda Krčmář nezačal nejlépe. Tři rozjížďky sice vyhrál, ale v jedné spadl a skončil tak až na třetím místě. Ve druhém závodě na domácí dráze ve Slaném (26.4.) už jasně přesvědčil o svém umění, když všechny své čtyři rozjížďky vyhrál a zvítězil před vítězem z Pardubic, plzeňským Hádkem. V celkovém pořadí mistrovství republiky se posunul na druhé místo, dva body právě za Hádkem.

Sport je náročný i pro rodiče. Maminka myje části výstroje, boty, oblečení, ale také díly motorky, jako jsou například rozety a také ošetřuje bolístky. Táta se stará o precizní chod motoru a technický stav plochodrážního stroje. Není divu, vždyť se motorům a motorkám věnuje jako svému povolání. A jak vidí budoucnost svého syna? „Letos chceme jet naposledy třídu 125 ccm a pak postupně trénovat na silnějším stroji. Pro třídu dvěstěpadesátek ale v naší republice není vypsaná soutěž, a tak možná zkusíme přihlásit se na nějaké závody v Německu. Myslím, že kluk má na to, aby přešel na silnější mašinu o pár let dříve, než je obvyklé,“ je přesvědčený Eduard Krčmář starší.

Jak potvrdila maminka dvanáctiletého jezdce, byl Eda od malička spíše individualista. Možná i proto odešel od hokeje, přestože mu také šel dobře. V zimě si ale chodí zabruslit a zahrát hokej. O tom, že se stejnou vervou, s jakou se pouští do zatáček na „plošce“, dokáže dělat i jiné věci, svědčí puchýře na nohou, když přijde z ledu domů. Prostě ve sportu nechce nikdy nic ošidit. Také proto věří, že letos, bude-li i potřebné štěstí, obhájí titul mistra republiky v juniorských stopětadvacítkách.

Sláva Pilík
20. 05. 2008, 21:11

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.