• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Hanka ze Pcher dávala góly i v Německu

Hana Vaitová v červenobílém dresu pražské Slavie.

Pchery jsou fotbalová obec, o kopané se tam hodně hovoří. Přesto jsou fandové, kteří nevědí, že elegantní žena, kterou často potkávají, je bývalou vynikající hráčkou. Dokonce český fotbal úspěšně reprezentovala za hranicemi.

Hana Vaitová ze Pcher kopanou od dětství milovala. Pomalu nebylo dne aby s kluky neproháněla míč buď na plácku nebo na hřišti tehdejšího Baníku. „Na tréninku jsem si jak se patří zahrála, v zápase žáků však, protože jsem byla holka, musela sedět na lavičce,“ teď již s úsměvem vzpomíná na tehdejší smutek v jejích očích. „Potom mě ale jistý pan redaktor řekl, že v Bělči hrají ženy. Slíbil, že tam zavolá…“

 Za několik dní na to zastavilo před domem Vaitových auto ze kterého vystoupil trenér fotbalistek Bělče, pan Nosek.

V Bělči dala rekordních 135 branek

Bylo ji šestnáct když odehrála za druholigovou Běleč první mistrák. Trenér správně odhadl, že bude potřebnou střelkyní. Hanka začala dávat góly jako na běžícím pásu. Například v utkání s Dřínovem, které skončilo vítězstvím Bělče 11:0, dala sedm branek.

Ženský fotbal se hrál v Bělči víc než dvacet let. V družstvu se vystřídalo přes pět desítek hráček, žádná z nich ale nepřekonala Hančin střelecký rekord. V letech 1982 až 1989, kdy zde působila, vstřelila úctyhodných 135 branek.

Není divu, že střeleckou produktivitou zaujala fotbalové lanaře, přišly nabídky dokonce ze Sparty a Slavie. Lákalo ji hrát v některém z družstev nejlepších v republice, v Bělči ale byla hvězdou. V Praze při nepodařených začátcích by mohla sedět jen na lavičce. Touha a přání dokázat víc zvítězily. Rozhodla se pro rudý dres pražské Sparty. „Účinkování ve Spartě mi dalo hodně,“ přiznává. „Hrála jsem tam dva roky, dvakrát jsme se staly mistryněmi ČR. Asi bych neodešla, ale přišly určité neshody s trenérem a protože nebraly konce, rozhodla jsem se odejít…“ Přestoupila k odvěkému rivalu Sparty, do pražské Slávie. A jakoby se chtěla trenérovi „rudých“ pomstít: hned v první sezóně, kdy na sebe vzala „sešívaný“ dres, Slavie vzala Spartě mistrovský titul…

Ze Slavie do 1. FC Norimberk

Přišla „sametová“ revoluce a s ní možnost přestupu českých hráčů do zahraničních klubů na Západ. Zájem byl i o fotbalistky. Jednoho dne se v Praze objevilo elegantní auto a z něj vystoupil prezident ženského 1. FC Norimberk, Hans Hoffmann. Již patřičně informován přijel s nabídkou k přestupu Hany Vaitové do jeho klubu. „Zpočátku jsem váhala,“ říká po pravdě. „O Němcích jsem předtím mnoho dobrého neslyšela, vábilo mě však, že budu žít v zemi, kde se hraje výborná ženská kopaná, kde je demokracie. Předtím se Spartou jsem byla na zájezdě v Anglii a Francii a byla z toho, co jsem viděla, unesena. Zároveň se naučím světové řeči a polepším si na platě. Navíc nebudu v Norimberku sama. Přestupuje se mnou i moje spoluhráčka Alena Nováková.“ To rozhodlo. Smlouvu podepsala a stěhovala do bavorského velkoměsta.

V utkání o I. ligu těžké zranění  

 V Norimberku naše děvčata vytvořila pevný kamarádský tandem, jedna pomáhala druhé. Společně bydlely v perfektně zařízeném bytě, který jim propůjčil klub. Dostaly také služební auto. „Byla jsem vedena co by pracovnice instalatérské firmy pana Hoffmanna, svářet trubky nebo dělat závity jsem ale nemusela,“ směje se Hanka. „Mojí povinností bylo denně trénovat a hrát fotbal. Navíc jsem se stala trenérkou juniorek.“ To všechno za velmi solidní plat. Převedeno na naše peníze brala 40 tisíc korun měsíčně.

Když je pan Hoffmann kupoval, nezastíral, že si od nich slibuje záchranu ve II. lize. Tým se nejen zachránil, později dokonce bojoval o postup do I. ligy. Ten se nezdařil. V rozhodujícím utkání o postup byla Hanka těžce zraněna. Soupeřka ji v náběhu „prošlápla“ koleno, následovala okamžitá pětihodinová operace, po níž lékař pacientce řekl: „Možná si ještě fotbal nebo nohejbal zahrajete, ale jen rekreačně. Mistrovsky v žádném případě…“ Což byl vlastně signál k ukončení její hráčské kariéry.

Odjížděla s obavami, Němci ale byli perfektní  

Po šesti letech působení v Německu se Hanka vrátila domů. Koleno je dobře zahojeno, chválí německé lékaře. „Odjížděla jsem do Německa s určitými obavami, po návratu ale mohu říci, že Němci se ke mně zachovali perfektně. Prezident klubu Hoffmann, třebaže dobře věděl, že po zranění již jeho týmu nepomůžu, neudělal to, co by se stalo u nás. Nepřemlouval mě k ukončení smlouvy ale umožnil mi dokonalou rehabilitaci v moderním zařízení 1.FC Norimberk, které slouží i bundesligovým fotbalistům, dnes tedy také Kollerovi a Blažkovi…“

Po kopačkách někdy sáhne

Na hřišti Hana Vaitová již míč neprohání. Je sice pro ženu v nejlepším věku ale přece již ne fotbalovém; nicméně, že by kopačky úplně pověsila na hřebík, to tedy ne. Doslova v „psím počasí“ se hrál Velikonoční turnaj v nohejbalu ve Pcherách v Jankově rokli. Na hřišti dvě trojice proti sobě, jedna zvlášť „válela“. Od blonďatého nahrávače jemná přihrávka vysoko nad síť, následoval prudký úder smečaře. Na druhé straně se za míčem jen smutně podívali. Nahrávač, jenž s takovým citem balón naservíroval, nebyl nikdo jiný než Hana Vaitová. S bratrem Robertem a s třetím, kdo se zrovna přidá, se zúčastňují různých nohejbalových turnajů. Na turnaji v Jankově rokli, kterého se zúčastnilo deset trojic, neprohráli jediný zápas. 

Zdeněk Tvrdek
08. 04. 2008, 20:50

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.