• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Fotbalista Zvoleněvse střílel branky i protézou

Jaroslav Veselý ve svém bytě v Mělníku. Foto Zdeněk Tvrdek

V květnu 1962 na sportovní straně deníku Svoboda se objevila zpráva s názvem: TO JE KLUK! Text prozrazoval: Hraje kopanou za žáky Slavoje Zvoleněves. Čiperný útočník, navíc pohotový střelec. Všem hráčům se vyrovná i když běhá jen s jednou zdravou nohou. Druhou mu amputovali nad kotníkem. Jako malý kluk o ní přišel na železniční koleji. Nevzdal se a s umělou nohou běhá jako vítr, hraje kopanou. Tak je to správné! Jarda Veselý, třináctiletý sportovec ukazuje co může dokázat člověk když mu nechybí pevná vůle. -ztv-

Když jsem nedávno zprávu objevil mezi svými články, napadlo mě, že by bylo zajímavé zjistit jak „kluk ze Zvoleněvse“ dneska žije. Jak vlastně dlouho hrál fotbal, kdy s ním přestal? Kde ho však najdu?

Při návštěvě Neuměřic jsem se dozvěděl, že tam má chalupu. O víkendu s manželkou ji navštěvují. V zimě sem přestali jezdit; čekat až se v ní zjara objeví se mně nechtělo. Prý bydlí v Mělníku. Rozhodl jsem se spojit příjemné s užitečným: vyrazil jsem do Mělníka, města vinařů.

Počítal s tím, že adresu pana Veselého získám na městské radnici. Pracovnice správního odboru, mající na starosti evidenci obyvatel, ale byla neoblomná. Adresu dát nemůže, zákon to nedovoluje. Marně vysvětloval, že jde o dobrou věc. Pomohl až hodný pan místostarosta, dokonce na mapě ukázal dům v němž zvoleněvský rodák bydlí. Povzbuzen vydal se do Zádušní ulice.

Šestiposchoďový činžák, v němž rodina pana Veselého bydlí, tonul v záři slunce. Znovu jsem měl štěstí. Jedna z bydlících mě vpustila do domu, stanul přede dveřmi hledaného. Na hlas zvonku ale nikdo nereagoval. Netrvalo dlouho, ze zdola zahučel výtah, z kabiny vystoupil muž. Byl to můj „správný kluk ze Zvoleněvse“.

Od zprávy, kterou jsem o něm tenkrát napsal uplynulo 45 let. Tehdy mu bylo třináct. Nicméně i po tolika letech vypadá stále dobře. Rovný jako svíčka, elegán. Usedáme do pohodlného křesla v pěkně zařízeném obývacím pokoji. Ano, zprávu ve Svobodě tenkrát četl. Dobře si na ni pamatuje. Říká neuvěřitelné: protéza mu při fotbale nevadila, dokonce s ní dával góly! Branky střílel oběma nohama, s kluky na hřišti držel stejné tempo. „Nepřemýšlel jsem nad tím jestli běhám rychle jako oni,“ říká. „Běhal jsem, přihrával, střílel. Kopačku na protéze pevně přitáhl páskami a kaničkami až nad koleno, zamaskoval nákolenkou a všechno bylo v pořádku.“ Vzpomíná některých spoluhráčů. Trénoval ho Jarda Brixa, míč proháněl s Richtrem, dnešním starostou Zvoleněvse, Apltem, Brádkou, Lungrem, bratry Kinterovými, Vedralem.

Fotbal nebyl jediným sportem který dělal. V zimě obul boty s bruslemi, vzal hokejku a honil puk na ledě rybníka nebo přírodního kluziště u fotbalových kabin. Nejvíc mu ale učaroval tenis. S fotbalem skončil v dorostu, s raketou na dvorcích hrál ještě nedávno. „Ve Zvoleněvsi jsme měli dokonce dvě smíšená družstva“, vzpomíná. „Hrál jsem krajský přebor za „áčko“ s Koukolíčkem, Brádkou, Hanzlíkem, Bradáčovou, Roškotovou, Vosmíkovou. Měli jsme vynikající partu. Zúčastnil jsem se řady turnajů jednotlivců, jeden v Kladně za účasti asi šestnácti hráčů vyhrál.“

 Dnes sport sleduje již jen na obrazovce televize, nicméně zdravý pohyb je mu nadále vlastní. Má ho dost nejen při práci provozního mistra mělnické elektrárny ale i jinak. Zatímco jiní jeho věku využívají služeb městského autobusu, on do dlouhého příkrého vrchu do centra města chodí zásadně pěšky. Dělá i jiné túry. Jaroslav Veselý je spokojeným otcem dvou dcer a již také čtyřnásobným dědečkem. „Sport mi dal moc,“ říká na závěr našeho povídání. „Zdravé sebevědomí. Klukům jsem ve všem stačil, protéza mi nevadila.“

Zdeněk Tvrdek
12. 02. 2008, 20:31

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.