• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánští karatisté se zúčastnili semináře s mistrem světa

Andrea Hovorková a Tomáš Frolík ze Slaného cvičí v Polsku pod dozorem mistra světa. Foto archiv Keiko-Ryu Shotokan

Členové slánského klubu karate Keiko-Ryu Shotokan zažili na sklonku minulého roku mimořádně zajímavou událost. Nebylo to tím, že by zaznamenali další ze svých sportovních úspěchů na oblastních soutěžích či na mistrovství republiky, ale proto, že se jich plný tucet setkal s mistrem světa v karate. V polském Štětíně se totiž jako jeden ze čtyř českých klubů zúčastnili prvního ročníku mezinárodního semináře karate pod světového šampiona v kata, kterým byl držitel 5. danu Ital Luca Valdesi.

Na podrobnosti kolem účasti slánských karatistů jsme se ptali hlavního trenéra klubu třiadvacetiletého Lukáše Maule, který jej v roce 2003 společně s Veronikou Pémlovou založil. .

Mohl by si v krátkosti představit klub a přiblížit účast vašich členů na semináři v Polsku?

Dělám karate devátým rokem a účast na semináři byla z mého pohledu výjimečná. Vedl ho dvojnásobný mistr světa v kata a v kata týmech Luca Valdesi a to, že jsme tam mohli být, bylo jakýmsi vyvrcholením tříleté činnost našeho klubu. Ten čítá několik desítek členů ve všech věkových kategoriích od tří zhruba do dvaceti let, . Na semináři, který byl dvoudenní, mistr světa Luca Valdesi předcvičoval, ukazoval a vysvětloval cvičení pro účastníky, kteří byli rozděleni do dvou kategorií. Vlastně vedl trénink - nejdříve pro žáky základní kata a pak pro skupinu mistři, kteří se učili mistrovská kata.

Kdo se semináře z vašeho klubu zúčastnil a jak na vás mistr světa zapůsobil?

Společně se mnou jelo 10. listopadu na seminář dvanáct našich nejlepších ze závodního A-týmu. Úplní začátečníci jet nemohli, protože seminář vyžadoval už určitou znalost karate. Sám Luca Valdesi působí velmi skromným dojmem. Přestože je mistr světa, což je vůbec to nejcennější, co může v karate získat, jeho federace ho podporuje jen na závodech MS. Jinak chodí pravidelně do práce a po večerech trénuje sebe a své svěřence, na což mu nikdo nedá ani korunu. Co si nesežene sám, to nemá.

Není divu, karate je jiný sport než obchodně lákavý fotbal či lední hokej nebo jiné sporty. Jak říká Lukáš Maule, karate je o jiném myšlení. Dle jeho slov to je nejen o tréninku, cvičení, ale také o tom, aby se děti a posléze dospělí učili dobře vystupovat, aby byli slušní k druhým i sami k sobě. Etikou karate je i to, že se lidé na sebe mohou spolehnout. Karate není o útoku, ale o schopnosti vlastní obrany a kdo etiku tohoto sportu naruší, z jejich školy okamžitě musí odejít. Proč se na sport, který je tak úzkostlivě přesný, slušný a neskýtá prakticky žádnou možnost finančně získat dali právě účastníci semináře, členové závodního týmu Keiko-Ryu Shotokan, jsme se zeptali sedmi z nich, kteří byli přítomni na prosincovém tréninku oddílu v tělocvičně základní školy na Komenského náměstí. Naše otázka byla pro všechny stejná, tedy proč a jak dlouho již karate dělají a jaké byly jejich největší sportovní úspěchy.

Andrea Hovorková (12 let) - Karate dělám již třetím rokem a mým největším úspěchem byla zlatá medaile na přeboru kraje a v České Lípě v dubnu 2006.

Tereza Martinovská (13) - Líbí se mi hlavně parta, kterou tady máme a nejvíc se mi dařilo také v České Lípě, kde jsem byla třetí.

Tomáš Frolík (13) – Chtěl jsem to prostě vyzkoušet, předtím jsem dělal různé sporty, například fotbal a florbal, ale nechytlo mě to tak, jako karate. Líbí se mi právě duchovní stránka tohoto sportu, to, že je to nejen o cvičení, ale také o meditaci. Největším úspěchem je asi druhé místo loni v Praze v kata týmech.

Ondřej Rak (15) – Já se na karate dal, abych zhubl a získal větší fyzičku. Za svůj největší úspěch považuji okamžik, kdy jsem získal první, tedy bílý pásek výkonnosti.

Václav Schertler (15) – Mě přišlo karate velmi zajímavé a tak, když byla možnost tady ve Slaném, tak jsem se přihlásil. Úspěchem jistě bylo, když jsem udělal zkoušky na osmé kiu.

Honza Rohan (16) – Hrál jsem předtím dva roky fotbal za Hrdlív, ale chtěl jsem také vyzkoušet něco nového. Hrál jsem také sedm let basket, ale pak kámoš řekl, že dělá karate a že se při tomhle sportu mohu dát „do pucu“. Skutečně jsem tu získal větší fyzičku. Dobrým mým úspěchem bylo, když jsem získal v klubové soutěži druhé místo v kata.

Tereza Filipová (18) – Já znala Lukiho (Lukáš Maule) a partu kolem něj jako hodně sympatické lidi. Věřila jsem tedy, že karate bude hodně dobrý sport, když ho právě oni dělají. Karate se mi zalíbilo nejen jako sport, ale i tím, že celkově dobře působí na formování postavy. Za velký úspěch považuji, a s tím asi budou mí kamarádi v oddíle souhlasit, že jsme se mohli zúčastnit právě semináře s mistrem světa Valdesim v Polsku. Mám radost i z toho, že se v klubu mohu věnovat trénování těch nejmenších, tedy přípravky. Mimochodem na semináře jsem od mistra světa dostala dokonce pusu, ale netrvala moc dlouho, protože náš trenér stál velmi blízko.

Ve škole na „Komendě“ ve Slaném bylo na závěr našeho rozhovoru velmi rušno. V chodbě před tělocvičnou se už na svůj trénink připravovali nejmenší adepti tohoto sportu. Sportu, který je, jak jsme se dozvěděli, po všech stránkách dobrou školou nejen po stránce fyzické, ale také dobrou školu chování, ovládání a víry ve vlastní schopnosti.

Sláva Pilík
16. 01. 2007, 18:19

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.