Trestné činy, jejichž obětí jsou děti či mladiství, patří ze společenského hlediska k těm nejzávažnějším a tak jsou vnímány a posuzovány i tou nejširší společností. A nemusí se dokonce ani jednat o činy úmyslné, protože k ohrožení dětských životů a jejich zdraví může dojít i bez zřejmého úmyslu „poškozeným“ ublížit.
O skutečném a varujícím případu ohrožení zdraví dítěte, ke kterému došlo v minulém roce na předměstí Slaného, vyprávěla pracovnice kriminální policie ve Slaném – poručice A.
Kudy z nudy anebo jak si vydělat peníze
V červnu už většinou se to ve škole nebere až tak vážně a díky prodlužujícímu se dni mají najednou školáci času habaděj. A co s ním? Bezcílné toulky po ulicích nebaví a ne každý dokáže vysedávat dlouhé hodiny u počítače. Stále více láká a přitahuje plovárna nebo pořádná porce zmrzliny. To však, stejně jako dlouhé povídání mobilním telefonem, který dnes nechybí snad už opravdu nikomu, přijde na docela slušné peníze. Je sice pravda, že velká část dětí bez ohledu na plížící se krizi, má docela slušné kapesné, ale přece jen jsou mezi nimi tací, kterým jejich rodiče, zvláště pokud jeden z živitelů od rodiny odešel, dostatek oběživa na jejich zábavu poskytnout nemůže. K těmto „sockám“ patřil i třináctiletý Pepík Veselý, jinak bezproblémový syn rozvedené Jiřiny Veselé, která jako samoživitelka měla se co ohánět, aby udržela slušný životní standard pro sebe a své dvě děti, protože kromě Pepíka měla ještě desetiletou Aničku.
Věrným kamarádem při Pepíkových toulkách po předměstí byl i Roman Jíra. Oba dva končili „sedmičku“ a ani jeden z nich neměl kapesné podle svých představ. Společně přemýšleli jak si své finance na prázdniny vylepšit, ale vzhledem k tomu, že neměli v úmyslu ani cokoliv někomu odcizit či prodat něco z majetku rodiny, zdála se jejich finanční situace bezvýchodná.
Brigáda spadlá z nebe
O brigádu, které se dříve říkalo „letní aktivita mládeže“ a která bývala na některých školách dokonce žádoucí, dnes dvanáctiletý kluk nezavadí ani náhodou. Poptávali se, ale nikdo nepotřeboval s ničím (za co by zaplatil) pomoci. Až jednou takhle postávali u otevřených vrat ze kterých vynášeli nějací muži pytle a nakládali je na auto. Klukům se zdály pytle lehké – ostatně byly v nich dřevěné hobliny - a tak se k mužům přidali a začali pytle vynášet taky. Byli šikovní a opravdu se činili. To neušlo ani majiteli malé dřevoobráběcí provozovny panu Šamšulovi a po skončení „akce“ dal klukům padesátikorunu.
Současně jim navrhl, že jestli si občas chtějí nějakou korunu přivydělat, že se mohou o prázdninách nebo ještě i před nimi, u něho zastavit. Zkusili to hned druhého dne a pár korun dostali za uklizení a zametení dílny, ale po několika dnech „povýšili“ a pan Šamšula jim uložil další jednoduchou pomocnou práci – do připravených forem napěchovat dřevní a dřevotřískový odpad k dalšímu zpracování. Oba chlapci se v dílně postupně „rozkoukali“ a začali pozorně sledovat i práci pana mistra na obráběcích strojích. Dá se říci, že zvuk hoblovky a pily jim doslova učarovala snažili se proto vyhledávat co nejvíce příležitostí k tomu, aby se těmto strojům přiblížili. Nakonec nebyl až tak velký problém si tu a tam zkusit uříznout či ohoblovat prkno.
Hlášení z nemocnice
Zprávy o úrazech ze zdravotnických zařízení dostává Policie ČR celkem pravidelně. Nejednou pak – zvláště po dopravních nehodách – dochází ke složitému vyšetřování. Tentokrát však oznámení, které v červenci slánské policii z městské nemocnice přišlo, bylo na první pohled jasné, protože se v něm sdělovalo, že na chirurgii byl přivezen třináctiletý chlapec, kterému cirkulárka uřízla prsty na pravé ruce. Pochopitelně jsme se případem zabývali a bylo zjištěno, že nezletilý Josef Veselý si v dílně pana Šamšuly spustil velkou kotoučovou pilu a při manipulaci se dřevěnou latí, kterou vsunul pod zuby pilového kotouče, došlo k amputaci tří prstů na pravé ruce.
Majitel dílny jakožto osoba zodpovídající za pracoviště, se vymlouval, že kluci sami spustili cirkulárku a honili se po dílně a jeden z nich na pilu nešťastnou náhodou upadl. Expertíza však jasně prokázala, že se jednalo o typický „pracovní“ úraz při řezání dřevěného hranolku. Jednalo se tedy nejen o nedodržení povinnosti při podnikání a porušení pravidel bezpečnosti a ochrany práce, ale jako podnikatel věděl, že nesmí děti zaměstnávat. Vlastně, zákon dětskou práci doslova zakazuje!
Šokována byla i Pepíkova matka, která o synově brigádničení nic nevěděla a do protokolu uvedla, že by v žádném případě nebyla synovi jeho činnost dovolila..
Životní handicap
Pokud by kluk po skončení školy se například chtěl vyučit řemeslo nebo vůbec pracovat manuálně, měl by ve startu do praktického života značný handicap. Takže ve skutečnosti byl nejvíce za svou brigádu vlastně potrestán sám chlapec, jehož počáteční úmysly rozhodně nebyly špatné, ale soud pamatoval i na podnikatele. Jelikož se jednalo o těžký úraz, byl padesátiletý Miroslav Šamšula odsouzen jako osoba, která za toto pracoviště zodpovídala, k nepodmíněnému trestu v trvání jednoho roku včetně finanční náhrady poškozenému.
(poznámka redakce - jméno „protagonistů“ příběhu byla změněna.)
Vladimír Rogl
26. 08. 2009, 09:14
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01