• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánský pitaval:
Pod pokličkou

Mnoho trestných činů se odehrává za zavřenými dveřmi bytů či rodinných domků a nejsmutnější na tom je, že pachatel i jeho oběť patří do jedné rodiny. I z tohoto důvodu zůstane celá řada těchto událostí skryta před veřejností. Pachatelé „domácího násilí“ si jsou jisti, že jejich oběť si na jejich hrubé chování stěžovat nepůjde

O skutečném případu, kdy se týraná a ponižovaná žena konečně svému trýzniteli vzepřela a následně spolupracovala s policí při vyšetřování, vyprávěl Slánským listům pracovník kriminální policie ve Slaném – kriminalista poručík F.

Volání o pomoc

Bylo to na sklonku devadesátých let, kdy se v pozdních nočních hodinách z neděle na pondělí obrátila na číslo 158 zoufalá žena z Kamenného Mostu. Telefonovala z vypůjčeného mobilního telefonu, že se bojí jít domů, protože ji manžel surově zbil a že už nemá sílu déle jeho násilnosti snášet. Na místo byla vyslána hlídka uniformované policie, která ženu odvezla na lékařské ošetření do slánské nemocnice. Lékař už na příjmu zjistil, že dvaatřicetiletá Kamila Štěpánková má potlučený obličej, celé tělo poseté modřinami, na zádech i na prsou má popáleniny a potrhaná i lůžka nehtů. Některá zranění byla staršího data a byla částečně zahojená, ale paní Štěpánková měla na těle a na pažích i čerstvé - ještě krvácející rány. Jelikož se v tomto daném momentu nacházela v těžkém šoku, byla ponechána v lékařské péči. Teprve druhý den případ převzala kriminální policie a začalo probíhat vyšetřování.

Příběh při kterém naskakuje husí kůže

Přišli jsme tuto ženu vytěžovat a protože se jednalo o ženu, k vyšetřování jsme přizvali i kolegyni. Žena byla umístěna na jednotce intenzivní péče. Popis zranění, který nám poslali lékaři, byl tak rozsáhlý, že žena byla stále v šoku a díky traumatu byla dokonce i v ohrožení života. Teprve, když se žena začala trošku cítit v bezpečí, začala vyprávět svůj smutný příběh soustavně ponižované a trpící ženy. Původně jsme si mysleli, že se jedná o nějaké jednorázové nesrovnalosti mezi manžely, ale při vyšetřování se zjistilo, že se jedná o hrubé násilí ze strany partnera, které trvalo dlouhou dobu. V dnešní době už to trestní zákon a trestní řád řeší paragrafem o týrání osob - tehdy ještě neplatil a proto se případ řešil jako ublížení na zdraví a omezování osobní svobody. Do místa tehdejšího bydliště se před několika lety přistěhovali – on byl původem Pražák, paní odněkud ze severu – snad z Teplic. Vychovávali dva chlapce - jednomu bylo v té době asi dvanáct let a druhý byl podstatně mladší.

Vzorná rodinka

Manžel poškozené – pětatřicetiletý Pavel Štěpánek – se živil jako „osoba samostatně výdělečně činná“, který podnikal ve velice žádaném oboru topenářství a měl relativně vysoké příjmy, díky kterým rodinu velmi dobře zabezpečoval. Neměli vůbec žádné finanční problémy, koupili si dům, který zvelebili a velmi dobře zařídili. Mohli si tedy žít spokojeně, kdyby...

Ostatně, i navenek to vypadalo tak, že je všechno v pořádku a že se jedná o spokojenou rodinku. Ve skutečnosti však u Štěpánkových docházelo k tomu, že muž manželku hrubým způsobem terorizoval. Bil ji vším co měl po ruce. „Trestal“ ji za každou maličkost, za každý domnělý prohřešek proti jeho přáním a nařízením. Stačila opravdu maličkost - „chybně“ postavený hrneček nebo sklenička v kredenci než on určil, aby následovala exekuce – a to i před dětmi. Vlastně u dětí, resp. u staršího syna, který byl velice hyperaktivní a měl soustavně problémy ve škole, jeho despotické chování započalo. Na synovi si vybíjel svou zlost a bil ho za každý prohřešek. Později však svůj hněv přenesl na manželku. Nesměla se s nikým zastavit, nesměla se pěkně oblékat a s nikým nesměla mluvit. Navíc, protože poměrně často odjížděl za prací i do ciziny, začal na ni přímo patologicky žárlit. Žárlivé scény byly u nich prakticky na denní pořádku a po nich pravidelně následovalo bití. Bití se tak stalo vlastně pravidelným rituálem při jeho příchodu domů. Podle toho co Kamila Štěpánková uvedla do protokolu, snášela jeho despotismus a týrání téměř čtyři roky. Součástí jeho týrání bylo i to, že po nakládačce ji nedovolil jít spát do postele a musela spát v koutě nahá bez přikrytí. Možná se to zdá, že se něco takového nemůže v dnešní době odehrávat a že by si to žádná žena nenechala líbit. Žena z našeho příběhu chování svého manžela však vydržela dlouhé čtyři roky. Teprve, když kalich hořkosti se naplnil a míra trpělivosti přetekla, obrátila se na kriminální policii.

Reakce policie byla taková, že manžela jsme zadrželi a okresní soud na něj uvalil vyšetřovací vazbu. Tenkrát proběhl relativně brzy i soud. V té době za ublížení na zdraví a omezování osobní svobody - paragraf 215 – týrání osoby žijící ve společné domácnosti - ještě nebyl v zákoníku. Nicméně pachatel byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Ono se to možná zdá málo, ale soud přihlížel i k řadě jiných okolností – i k tomu, že Štěpánek dosud nebyl trestaný a požíval celkově dobrou pověst .

Dračí setba

Já jsem chtěl tento případ uvést především proto, že se obrovským způsobem podepsal právě na dětech, které byly očitými svědky otcova zavrženíhodného řádění a násilí vůči jejich matce. Když byl celý případ v podstatě uzavřen, děti zůstaly v péči matky, která se už odmítla vrátit do domku, ve kterém prožila dny plné hrůzy a každodenního strachu a odstěhovala se s nimi k rodičům. Brzy však její starší syn - v necelých patnácti letech – se vydal po stopách svého otce, v jehož brutalitě viděl svůj vzor a skončil v ústavní výchově ve Slaném, protože jeho okolí z něho začalo mít velký strach. Jeho vzorem se stal táta - ten neohrožený Rambo, který doma dokázal udělat pořádek. Zatímco otec byl stále ve výkonu trestu, ze syna vyrůstal těžký delikvent. Ve svých patnácti letech měl už za sebou loupežné přepadení i pohlavní zneužívání. Jeho přáním bylo, aby se dostal do vězení za svým otcem, protože to byl ten správný chlap, který se nebál seřezat vlastní ženu, jeho matku. Matka byla pro něj vzduch, přesně tak jako pro tátu.

Odsouzený Štěpánek prý byl i celkem inteligentní člověk, ale kde se to v něm vzalo, čert ví.

(poznámka redakce - jména „aktérů“ tohoto příběhu byla změněn

Vladimír Rogl
11. 03. 2008, 16:11

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.