• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánský pitaval:
Zlaté doly ve sběrnách surovin

Krádeže všeho druhu patří dnes k tak běžné trestné činnosti, že se nad ní už málem nepozastavujeme a setkáváme se s ní bezmála na každém kroku. Krade se vše co není přibito a zlaté zlodějské ručičky si poradí i s tím co se zdánlivě ukrást nedá. Skutečností však je, že i zloději „mají své dny“ a kradený sortiment se často mění podle – někdy přímo úměrně poptávce.

Tato závažná trestná činnost se týká celé České republiky a výjimkou není ani naše královské město s okolím. O krádežích barevných kovů, které se ve velkém začaly ztrácet ze sběrny surovin počátkem devadesátých let redakci Slánských listů vyprávěl opět vedoucí skupiny detektivů Kriminální policie v Kladně kapitán B:

Krátce po rozdělení republiky došlo k všeobecnému nárůstu podnikatelské činnosti, kdy málem každý druhý se chtěl stát podnikatelem a přes noc zbohatnout. Na mnoha místech tak vznikaly obchody, obchůdky a firmy, které dnes už dávno neexistují a hitem této doby byly i sběrny surovin, které se specializovaly především na výkup kovů – zvláště pak těch barevných. V této oblasti začal podnikat i Jaroslav Pažout ze Slaného. Zakoupil si u obce mezi Slaným a Litoměřicemi vhodný pozemek, který ohradil a postavil na něm potřebné objekty. Vzhledem k tomu, že podnikatel se ničeho protiprávného nedopustil a sběrna dodnes bezproblémově funguje, nebudeme jméno obce uvádět

Nebyla to velká sběrna surovin - spíš menší. Pracovali v ní tři zaměstnanci, kteří se tam říkajíc točili po dnech a jelikož se u sběrny dvéře (nebo spíš brána a váha) netrhly – měli pořád dost práce nejen s vlastním výkupem, ale i s jeho tříděním a ukládáním na příslušné hromady podle sortimentu.

Manko ve sběrně

Po několika měsících však majitel zjistil, že ve sběrně je ve sběrně manko týkající se barevných kovů. Postupem času se však hliník, měď či mosaz začaly ztrácet stále častěji a škoda se vyšplhala téměř k jednomu milionu korun. To už bylo na majitele trochu moc a krádeže proto oznámil na služebně Policie ČR ve Slaném. Ze začátku se to přičítalo tomu, že sběrný dvůr navštěvují v noci Romové z okolních obci - čemuž nahrávalo i to, že kolem sběrny nebyl plot v nejlepším stavu. Doporučili jsme mu, aby plot nechal opravit a dvůr monitoroval kamerovým systémem. Plot opravil ochotný zaměstnanec a do dvora byly nainstalovány kamery, které monitorovaly celý prostor – hlavně však příjezd chráněný závorou.

Záznamy z kamer byly předány policii, kde po jejich vyhodnocení bylo zjištěno, že se ve dvoře opakuje činnost. Zaměstnanec, který měl službu v 18 hodin ukončí výkup, pak uzamyká závoru a odjíždí. Večer a v noci je pak celý prostor uzavřen. Některé dny – vlastně noci – je však vidět příjezd auta s rozsvícenými reflektory, které však u objektu pohasly. Jen matné obrysy pak dávaly tušit, že auto se do dvora kolem půlnoci dostává jinudy než přes závoru. Přestože interval nabourání objektu nebyl pravidelný, dalo se z knihy docházek poměrně snadno odvodit, že k narušení došlo jen v ty noci, kdy předtím ve výkupně pracoval čtyřicetiletý Josef Pešta. Podezření ovšem bylo nutno prokázat a proto byly ke sběrně nasazeny operativní hlídky, které po několika dnech přistihly Peštu přímo při činu.

Zlaté zlodějské ručičky

Ano, Pešta byl ten ochotný zaměstnanec, který obětavě opravoval drátěný plot. Drátěná pole držely železné pilířky přivařené k zabetonovaným patkám. Pachatel pilířky uřízl a upravil tak, že šly nasunout na původní patky aniž by se na první pohled na vzhledu plotu cokoliv změnilo. V noci pak stačilo takto upravené sloupky sundat z patek a otevřít pro vjezd auta prakticky celý plotový díl. Samozřejmě, že ho zajímaly jen barevné kovy pro které přijížděl Žigulíkem kombi. Náklad pak některý další den, kdy měl volno, odvezl do některé z výkupen na Litoměřickém okrese.

Důvěřuj – ale prověřuj!

Je to sice staré heslo z doby reálného socialismu, ale platné v každé společnosti. Majitel firmy udělal zásadní chybu, že si nevyžádal od svých zaměstnanců výpis z trestního rejstříku a dokonce nepožadoval ani žádné doporučení. Pešta kradl v každém režimu a jeho rejstřík byl snůškou jeho všemožných hříchů - převážně majetkového charakteru.

Protože měl Josef Pešta na svědomí ještě další krádeže spáchané na Litoměřicku a v České Lípě vyměřil mu okresní soud v Kladně čtyři roky „natvrdo“ a k náhradě škody. Jelikož však vyšetřování nebylo prováděno vazebně, byl odsouzen v nepřítomnosti a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Teprve po pěti letech byl zadržen na sousedním Slovensku a na hranicích předán Polici ČR. Dnes už má trest za sebou a pokud je nám známo, tak majitel sběrny Pažout si každého nového zaměstnance pořádně proklepne. Obáváme se, že náhrady škody od svého povedeného zaměstnance se nedočkal.

Vladimír Rogl
16. 01. 2007, 15:26

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.