• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánský pitaval:
Svetr upletený podle Burdy

K nejčastější majetkové trestné činnosti patří vykrádání bytů. Je pravda i to, že zloději tyto byty navštěvují většinou v době, kdy jejich majitelé nejsou doma a pachatelé mají široké pole působnosti

O skutečnosti, že tomu může být někdy i jinak, hovoří slánský kriminalista - poručík F.:

Večerní klub

Krátce po rozdělení republiky – tedy na jaře roku 1993 se dostavil na obvodní oddělení Policie ČR ve Slaném činný důstojník naší armády major Josef Slavíček, který oznámil, že mu byl vykradený byt. Požádali jsme ho, aby co možno nejpodrobněji vylíčil okolnosti, za kterých k vykradení bytu došlo. Vypověděl, že den před tím se šel trochu pobavit do nočního klubu. Jednalo se o klub v hotelu Atlas, který v té době sloužil jako tranzitní hotel pro letiště v Ruzyni a klub navštěvovali především hosté hotelu, kteří pocházeli ze všech koutů světa. Samozřejmě, že se stal i oblíbeným lokálem šlapek ze Slaného i okolí a klub občas navštěvovali i vážení místní občané, kteří se chtěli trochu pobavit. To byl podle všeho i případ čtyřicetiletého důstojníka, který do tohoto nočního podniku zavítal. 

Trio společnic

Chvilku popíjel sám a pozorně sledoval „cvrkot“ kolem. Nemohla mu proto ujít trojice mladých žen, které seděly u jednoho stolku a dobře se bavily. Přes pokročilou hodinu byl klub poloprázdný, protože se shodou okolností v tuto dobu nacházelo v hotelu jen minimum hostů. Kolem půlnoci se osmělil a k veselým návštěvnicím, které ho ochotně vzaly mezi sebe, přisedl a jak se zdálo všichni čtyři se nenuceně a výborně bavili. S vypitými lahvemi padaly i zábrany a major ocenil, že se jeho nové společnice na něho nejen povzbudivě usmívaly, ale že neuhýbaly nejen jeho lačným pohledům, ale i stále odvážnějším dotekům. Téměř logicky z této situace vyplynulo i to, že těsně před zavírací hodinou – někdy kolem třetí hodiny ranní milé dámy pozval k sobě domů s tím, že budou pokračovat v zábavě. Dámy ochotně souhlasily a když další zábavy chtivý důstojník zaplatil celou útratu, vydali se směrem k sídlišti nedaleko kasáren.

 Noční návštěvnice

 Protokol už podrobně nerozebíral co se dělo ve vojenském bytě pana majora, zda snědé dámy splnily alespoň z části jeho očekávání nebo zda usnul jako špalek hned po příchodu domů. Faktem je, a to už v protokolu je zaznamenáno, že když se ráno probudil, tak zjistil, že noční návštěvnice v bytě už nejsou a že si sebou odnesly celou řadu věcí. Jednalo se o drobnou elektroniku, peníze na hotovosti, nějaký dražší alkohol a něco z manželčina šatníku a on se proto rozhodl, že celou věc oznámí na policii. Důležité bylo, že jako aktivní důstojník dovedl dámy, se kterými se bavil a které pozval k sobě, dost přesně popsat. Případem se zabývala uniformovaná policie obvodního oddělení ve Slaném která posléze požádala o spolupráci při pátrání po pachatelkách krádeže i kriminální policii – takže jsme se do případu zapojili rovněž.

Svetr

V případu však nastal zásadní obrat, když asi po třech až čtyřech týdnech se na obvodní oddělení Policie ČR ve Slaném dostavila manželka oznamovatele Jana Slavíčková s tím, že by potřebovala mluvit s někým, kdo tento případ vyšetřuje, protože by ráda k tomu něco řekla. Pozvali jsme ji dál a ona vypověděla, že je učitelka a že učí na zvláštní škole ve Slaném. Při vyučování si všimla čtrnáctileté žákyně Margity Horváthové, že má na sobě svetr, který jí byl před časem z bytu odcizen. Svetr byl nad vší pochybnost její, protože si ho sama vlastnoručně upletla podle vzoru z časopisu Burda. Po vyučování proto vyzvala žákyni, aby jí řekla odtud svetr má. Děvče se sice zarazilo, ale řeklo, že svetr dostala od své starší sestry Ester. Paní učitelce řekla, že neví kde ho sestra koupila nebo od koho svetr dostala, ale že si přinesla i jiné věci a dokonce i nějaké časopisy, mezi kterými byl i sešit oblíbeného módního časopisu Burda. Přestože se ženy, které panu majorovi vykradli byt, příliš čtením nezabývaly, zalíbily se jim zřejmě módní svetry na obálce časopisu. 

Stačilo si tedy dát dohromady, že v době, kdy došlo k okradení důstojníka, byla jeho žena Jana na léčebném pobytu v lázních a o návštěvě v době své nepřítomnosti neměla ani potuchy, protože se jí manžel ke svému nočnímu dobrodružství samozřejmě nepřiznal. Zřejmě jí jen řekl, že někdo vlezl do bytu a nějaké věci tam ukradl. Tím pádem se ovšem dozvěděla jak to doopravdy bylo. Díky tomuto svetru jsme pak poměrně snadno dali dohromady, že všechny tři děvy patří do rozvětvené rodiny Horváthovy a my celkem najisto jsme si mohli dojít pro pachatelky krádeže – sestřenice Ester, Kateřinu i Jolanu.

Trest?

I když část ukradených věcí se našla, peníze se už dávno rozkutálely a po alkoholu zůstaly už jen prázdné láhve, okresní soud byl poměrně shovívavý. S přihlédnutím k relativně čistému rejstříku i ke zrušení paragrafu o příživnictví dostaly dámy jen tresty podmíněné. Do jaké míry byl potrestán za své zálety pan major svou zákonitou manželkou, se už z žádného spisu zřejmě nedozvíme.

(Poznámka redakce: jméno okradeného majora i sličných zlodějek byla z pochopitelných důvodů pozměněna.)

Libor Dobner
02. 08. 2008, 16:01

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.