• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánský pitaval:
I mrtvý musí mít své jméno

K nejsmutnějším případům, i těm policejním, patří ty, při kterých přišel člověk o to nejcennější – o život. V poslední době bývají takovou smutnou tečkou dopravní nehody.

A právě o jedné takové dopravní nehodě vyprávěl Slánským listům vedoucí skupiny detektivů Kriminální policie v Kladně – kapitán B.

Nehoda u motorestu

Stalo se asi před sedmi lety, kdy v podvečer jednoho listopadového večera nedaleko motorestu u Knovíze havarovala sanitka. Bylo po dešti a jak se policejní hantýrkou říká – řidič nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky, dostal smyk a zcela laicky řečeno – naboural se ve velké rychlosti do svodidel. Prudký náraz vymrštil řidiče z vozu čelním sklem a převrácená sanitka začala hořet. Posádka kolemjedoucího auta pohotově přivolala pomoc, přijela další sanitka a vzápětí i hasiči ze Slaného, kteří hořící auto – vlastně už jenom jeho zbytky - uhasili. Řidič nabourané sanitky – čtyřicetiletý Josef Hrach - byl v bezvědomí a po celém těle měl četné oděrky, modřiny a šrámy a byl i pořezaný od rozbitého předního skla, kterým při nárazu proletěl, ale naštěstí neměl jako zázrakem nic zlomeného – žádná fraktura.

Nabouraná sanitka patřila nemocnici v Lounech a onoho osudného večera se vracela z Prahy do Loun.

Přezka se lvem

Netrvalo však dlouho a nehoda měla nemilé pokračování. Při prohlídce ohořeného vraku sanitky se nedaleko našlo téměř shořelé tělo člověka. Oheň způsobil, že jakákoliv identifikace byla prakticky nemožná, dokonce nebylo lze ani určit zda se jedná o muže či ženu. Dokonale byly spáleny i veškeré textilie, které měla tato osoba na sobě. Jedinou stopou byl ohořelý kožený opasek se lvem na  kovové přezce. Takové opasky v té době nosili nejen vojáci základní služby, ale měli je v oblibě například i trempové. Dalo se tedy usuzovat, že opasek mohl patřit muži – možná vojákovi.

Vzhledem k tomu, že část ohořelé tkáně, která prokazatelně patřila uhořelé osobě, byla nalezena uvnitř vozu, bylo jednoznačně prokázáno soudním znalcem, že nalezené shořelé tělo se muselo nacházet v sanitce. Proti řidiči sanitky Hrachovi bylo tedy vzneseno obvinění z ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti. Řidič ale přesto stále tvrdil, že v sanitce jel sám a nikoho nevezl. Neznámému mrtvému byl na pitevně odebrán vzorek DNA a uložen v genetické bance Kriminalistického ústavu.

Přece jen stopař

Teprve při hlavním líčení se Hrach doznal, že přes zákaz zastavil stopaři. Byl si totiž vědom směrnic Ministerstva zdravotnictví i interních nařízení nemocnice, že je nepřípustné do prostoru vozidla brát jakoukoliv cizí osobu a proto až dosud tuto skutečnost zapíral. Nechali jsme si tedy popsat stopaře: byl to asi dvacetiletý mladík v civilu – modré džíny, černá bunda – to byl veškerý popis. Jen nepatrná stopa, ale pro nás další dílek z nekonečné stavebnice puzzle.

Hrach byl odsouzen k podmíněnému odnětí svobody a zákazu řízení., ale nás čekalo další pátrání po určení totožnosti mrtvého. protože žádná mrtvola by neměla zůstat anonymní.

Znovu jsme se zaměřili na okruh všech hledaných a pohřešovaných osob s přihlédnutím k zjištěnému věku a pohlaví uhořelého. Shodou okolností ve stejnou dobu s více než ročním zpožděním vyhlásila i vojenská policie pátrání po zběhovi Janu Krausovi, který utekl z kasáren ve východních Čechách.

Mrtvola dostala jméno až po roce

Tehdy jsme si znovu dali do souvislosti jeho útěk s nálezem ohořelého zbytku vojenského opasku u mrtvoly u Slaného. Kontaktovali jsme proto matku zběha – paní Věru Krausovou z Mnichova Hradiště, která si nechala odebrat vzorek svého DNA a porovnáním DNA nalezené mrtvoly bylo na základě genetického vzorce nezvratně zjištěno, že se skutečně jedná o pohřešovaného vojáka – zběha Krause.

Neznámá mrtvola tak dostala své jméno a urna s popelem mohla být odevzdána rodině.

Vladimír Rogl
02. 01. 2007, 15:24

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.