• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

V osmdesáti letech jezdí na kole ze Slaného do Liberce!

František Sulek na fotu Vladimíra Rogla.

František Sulek, který žije se svou paní v Domě s pečovatelskou službou ve Slaném, sice už překročil osmdesát roků svého života, ale jeho vitalitu by mu mohl závidět leckterý člověk o desítky let mladší. Nejenže pro své spolubydlící organizuje zájezdy po zámcích a hradech, ale sám se udržuje v perfektní kondici.

K oblíbeným aktivitám pana Sulka patří i pravidelné vyjížďky na kole. K jeho oblíbeným trasám patří nejen okolí Slaného, ale čas od času se vydá na kole za svou dcerou až do Liberce.

Kdy jste začal jezdit na kole?

Samozřejmě, že na kole jezdil stejně jako všichni ostatní kluci. Když jsem pak pracoval v plzeňské Škodovce, v konstrukci elektrických strojů, tak jsem do Plzně také dojížděl na kole. To jsem ještě bydlel v Lisovicích u Zlonic a vracel se domů na sobotu a neděli. Teprve později jsem se přestěhoval do Slaného. Ale abych se vrátil k Vaší otázce: aktivně jsem se začal cyklistice věnovat až v dost v pokročilém věku.

Co vás k této aktivní cyklistice přivedlo ?

Víte, já jsem pracoval poměrně hodně dlouho, vlastně až do 67 let, protože jsem ještě nějaký čas pracoval jako brigádník v nemocnici - v kotelně, kde jsem měl na starosti úpravnu vody. Když jsem pak přestal pracovat, měl jsem najednou dlouhou chvíli. Rozhodně jsem však neměl v úmyslu se nudit, a proto jsem si vymyslel, že budu aktivně jezdit na kole. 

Původně jsem měl Favorita, kdežto dnes jezdím na kole značky Author s 24mi převody. K jeho nákupu se váže i následující malá historka. My jsme měli starou škodovku, stodvacítku, a babička se v tom dnešním provozu skoro bála jezdit. Tak na mě pořád hudrala, že z auta zbytečně platíme nájem a pojistky a že na těch pár kilometrů, co najezdíme, se auto vůbec nevyplatí. Že ho mám zrušit. Dopadlo to ale tak, že jsem „starušku škodověnku“ prodal za pět tisícovek a vzápětí si koupil nové kolo za třináct tisíc. No, a na něm teď šmejdím po blízkém i dalekém okolí Slaného, někdy i Česka. Ženě bohužel starosti neubyly, protože má zase obavy, kdy se vrátím a zda budeme i s kolem v pořádku. Já ji chápu, protože je fakt, že někdy vyjedu do terénu hned po ránu a vrátím se až večer. 

Vy ale, pokud vím, se neomezujete jen na okolí Slaného…

Jistěže ne. Tak například jsem se vydal s Hronovskými cyklisty na cyklistický zájezd do Maďarska. Bagáž a stany nám vezli a my jsme dva týdny jezdili po maďarských rovinách, pustách a termálních koupelích. Nebo jsem si také zajel na jižní Moravu, kde jsem se ubytoval v Lednici na kolejích, a odtud každý den po celých čtrnáct dnů vyrážel na kole po okolí. Projel jsem tam Pálavu, Nové mlýny, úrodné vinice, Břeclavsko, Mikulovsko, Věstonicko a jiná místa, a pak jsem i s bagáží jel opět celou cestu až domů. Toho si vážím, protože jsem to zvládnul v roce, kdy mi už moc nechybělo do osmdesáti.  Taky jsem se vydal do Bečova u Karlových Varů, podívat se na slavný relikviář svatého Maura v tamním klášteře.

Víte o tom, že se v okolí Slaného připravují cyklistické stezky?

Ty cyklostezky tu opravdu chybí. Tuto snahu těch mladých kluků jsem velmi přivítal a trasy, o kterých jsem slyšel, jsem si sám osobně projel, i když ještě nejsou upravené, abych věděl, kudy všude povedou.  

Nemíváte na svých cestách obavy z nákladních aut nebo z bezohledných řidičů? 

K tomu bych řekl asi tolik: nemohu pochopitelně absolvovat jízdy po těch hlavních silnicích, kde jezdí kamiony. Ta nákladní auta nedávají cyklistům prakticky žádnou šanci. Proto využívám silnice druhé a třetí třídy.

Nosíte přilbu?

Přilbu stejně jako veškeré další cyklistické vybavení samozřejmě mám, ale přiznám se, že ji nerad nosím. Bohužel, v tom dnešním provozu a rychlostech, kterých na kole dosáhnete, je velmi užitečná a vřele ji proto doporučuji. Vždyť na kole se s kopce dá jet i padesátkou, ale sám jsem až dosud asi měl štěstí, protože jsem nikdy žádnou bouračku nebo nějaký vážný úraz na kole neměl. 

Co Vám cyklistika dává?

Díky sportu se i ve svých letech cítím poměrně fit. Kdybych si na kolo několikrát týdně nemohl sednout, moc by mi to chybělo. Jsem přesvědčen, že pravidelný pohyb mně velice prospívá.

Je to jediný sport, kterému se věnujete?

Sportu jsem se nikdy nevyhýbal. Čistě amatérsky jsem už jako kluk hrával fotbal nebo volejbal, ale ještě dnes si rád zahraju s panem Leitnerem (pozn. redakce: pan Leitner je vedoucí Domova s pečovatelskou službou) stolní tenis, i když prohrávám. Zašlapu si na rotopedu, který je k dispozici v knihovně a ještě často si vyšlápnu pěšmo deset, patnáct a někdy i dvacet kilometrů. Rozhodně se necítím na odpis.      

Věnují se sportu také Vaše děti?

Syn hrával za Slaný volejbal a basket. Jelikož jsem šest let taky dělal ve slánské sokolovně domovníka a údržbáře, měly tam děti cvičení z první ruky a také toho plně využívaly. 

Jak jste spokojený v Domově?

Já bych to řekl asi takhle: pro ženy a lidi, kteří už chtějí jen odpočívat, je zdejší bydlení ideální. Je tu po ruce všechno, včetně kuchyně, kadeřníka, lékaře, zubaře, prádelna, masáže i další služby. Je tu občas i kulturní vyžití v podobě oblíbených kavárniček s hudbou či různé přednášky. Ale pro mé aktivity mně tu tak trochu chybí prostor. Já zde například organizuji zájezdy Svazu důchodců, ve kterém jsem i několik let dělal předsedu, a každý rok děláme několik zájezdů. Snažím se každou trasu si nejdříve projet sám na kole. I tato organizátorská práce mně zabírá poměrně dost času a navíc k tomu potřebuji taky místo na uložení papírů, kousíček prostoru na psací stroj, a těmi svými skříňkami a šuplíky pak zabírám místo babičce na jiné potřebné věci pro chod naší malé domácnosti. To ani nemluvím o tom, že i na to kolo potřebuji nějaké vhodné oblečení. Ještě že to své kolo nemusím „garážovat“ v garsonce, ale mám na něj dostatek místa ve sklepní kóji.

Chcete něco vzkázat svých vrstevníkům?

Starší člověk si někdy myslí, že už nemá na nic nárok, ale je to velký omyl, protože každý stále může se sebou ještě něco dělat. Hlavně však nesmí nad sebou mávnout rukou. 

Vladimír Rogl
19. 06. 2007, 13:59

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.