• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Řezbář z Brandýsku je autorem jednoho z největších betlémů v našem regionu

Řezbář Jiří Koudelka ve své dílně. Foto Vladimír Rogl

Už samotný dům řezbáře Jiřího Koudelky v Brandýsku upoutá každého kolemjdoucího, protože svou zahradu vyzdobil dřevěnými sochami a plastikami. V adventu a o Vánocích se dům i zahrada rozzáří tisíci barevných světýlek. Tehdy se otevírají návštěvníkům i dveře jeho atelieru,  ve kterém je na celé stěně instalován dřevěný betlém, který vlastnoručně vyřezal.

Šedesátiletý pan Koudelka pochází z Brna.

Jak jste se jako Moravan dostal sem do Čech?

Já jsem šel původně na Šumavu, kde jsem se oženil, ale žena chtěla jít za prací někam blíž k Praze a tak jsme se nakonec dostali až sem.

Kde jste získal lásku ke dřevu a k řezbářství?

Už někdy v dětství, kdy jsem nožíkem začal něco vyřezávat jen tak -jak to kluci někdy dělávají. Později jsem začal vyřezávat pro různé tábory figurky indiánů a když jsem začal trempovat, tak jsem v jedné osadě dělal i totemy.

Čím jste se živil?

Vyřezávat jsem se nikde neučil. Vyučil jsem se zedníkem a obkladačem, ale dělal i další všemožná řemesla a pracoval jsem i na obecním úřadě v Brandýsku. To vyřezávání stále zůstávalo jen v rovině koníčku ve volném čase, kterého moc nazbyt nebylo. Někdy v devadesátém roce jsem začal dělat dřevořezby u jedné truhlářské firmy v Žižicích, kde opravovali starý nábytek a některé poškozené nebo chybějící ozdobné prvky bylo třeba nahradit novými.

S jakým dřevem pracujete nejraději ?

I když mnozí řezbáři mají nejraději dřevo lipové, já dávám přednost habru, který je tvrdší. Habrové dřevo má oproti lípě tu výhodu, že prakticky nemá léta. I když je – jak jsem už řekl - tvrdší, dobře se opracovává a neštípá se.

K tomu musí být ale dobré nářadí...

To jistě. Hlavně dláta a na některé drobnosti i soustruh na dřevo. Některá dláta jsem dokonce „zdědil“ od sochaře a medailéra Františka Davida, který zde nedaleko žil a mnohému mne naučil. Především jsem od něho pochytil základy sochařství, kterému se občas taky věnuji.

Máte představu, kolik jste během svého života vyrobil různých figurek a postaviček?

Víte, že ani ne, ale když tak o tom přemýšlím, budou to tisíce. Vždyť jen na tomto velikém Betlémě je přes sto figurek.

To se opravdu přehlédnout nedá, protože to už nejsou jen jesličky se svatou rodinou, volkem a oslíkem. Můžete mi k tomuto dílu něco říci jako jeho autor?

To mne před sedmnácti lety napadlo vyřezat jesličky, které by zdobily o Vánocích obecní úřad. Původní klasické jesličky jsem postupně rozšiřoval a zakomponoval jsem do něho postavy, které mají nebo měli něco společného s obcí Brandýsek. Betlém stále rozšiřuji a každoročně na něm přibudou nové figurky důležitých postav. Jednou z nejvýznamnějších postav je například zmíněny sochař František David, ale vyřezal jsem i postavy dvou starostů – vlastně zesnulého starosty pana Veselého a paní starostky Chloubové, která ráda hrála tenis. Proto jsem jí ponechal v ruce i tenisovou raketu.

A současného starostu zde máte?

Toho ne, protože žije. Ona sice žije i paní Chloubová, ale do Betléma jsem ji zařadil, protože to byla jediná žena v této funkci.

Když byl vybudován přírodní park Čabárna, tak jsem vyřezal i sošku jeho zakladatele - Vladimíra Lážnovského i s jeho bobrem, kterého v té době vlastnil. Je zde i první Brandýsecký písmák Vácha, který napsal kroniku Brandýska. Mám tu i kominíka nebo figurky horníků, kteří zatopili brandýseckou šachtu. Celý komplet jsem doplnil maketami staveb a stavbiček z Brandýsku a jeho okolí, z nichž některé už ani neexistují jako třebas brandýská kaplička. A dokonce mám už připraveny i modely dvou větrných elektráren co stojí u Pcher.

Jak se tak dívám - tak je zde i „Poslední večeře“...

Nejen ta. Snažil jsem se zobrazit legendu o životě Ježíše Krista – od jeho narození až po jeho ukřižování. Některé momenty se mohou jmenovat Útěk do Egypta, Učení Ježíše, Bičování nebo Pieta.

Některé figurky jsou pohyblivé. Bylo to Vaším úmyslem od začátku?

To mne napadlo teprve dodatečně a proto jsem oživil jen několik postav jako třeba tři krále nebo některé řemeslníky. Točí se ale i mlýnské kolo a hýbe se i velbloud nebo tady ta dvě kůzlata.

Jaký je mechanismus pohonu?

Původně jsem měl převody na kliku, ale jak postupně přibývalo pohyblivých figurek, tak už klika nestačila a do Betléma jsem namontoval dva motorky z gramofonu. Jen tak pro zajímavost - Betlém není slepený ani sešroubovaný, ale je spojen dřevěnými kolíčky a proto ho ani nevystavuji jinde než doma.

Měl jste nějaký vzor?

Samozřejmě, že vím o Betlému v Třebechovicích, ale přiznám se, že jsem tam v životě nebyl. Určitě se tam ale vypravím.

Těch figurek je tu všude spousta. Děláte je jen tak pro potěšení svoje nebo i přátel a známých?

Především pro vlastní potěšení, ale je fakt, že například kladenští zahrádkáři mne párkrát požádali, abych jim vyřezal něco na jejich výstavu. V prosinci měli výstavu vánoční a tak chtěli ode mne jesličky a občas vyřezávám pro děti svých známých nějaké dřevění hračky. .

Většina figurek je z přírodního dřeva. Barvíte některé?

Taky, ale jen výjimečně. Je to také dost složité, protože se nejdříve musí nanést na dřevo za tepla směs plavené křídy s kostním klihem. Potom figurky brousit a nanést znovu snad sto vrstev. Teprve v závěru celé operace se nanášejí barevné tempery a můžeme mluvit o polychromovaných soškách, jejichž barvy mají velkou životnost.

Jak se staví k Vašemu koníčku rodina?

S tím nemám problémy, ale nemám bohužel pokračovatele, protože děti mají docela jiné zájmy.

Jaké máte další plány?

Pokračovat, protože zde ještě chybí celá řada postav, zvláště řemeslníků, kteří kdysi v Brandýsku měli svou dílnu.

Otázka trošku na tělo. Považujete tuto svou práci za řemeslo nebo za umění?

Možná od každého trošku, ale především je to koníček – což pro mne znamená zábavu, odreagování a hlavně - srdeční záležitost.

Vladimír Rogl
10. 01. 2010, 10:10

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.