• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Bývalý slánský autobusák nyní sklízí úspěchy se svými psy

Josef Kinzl s nadějným německým ovčákem Dargo na snímku Slávy Pilíka

Proč jste se pustil právě do tohoto koníčka?

Psy jsem měl rád už jako kluk, ale teprve v roce 2001 jsem si koupil prvního psa, se kterým jsem chtěl pravidelně cvičit. Předtím na to nebyl čas, byl jsem řidič zájezdového autobusu, pak jsem vedl hospodu. Když jsem ji před lety pronajal, mohl jsem začít. První náš dobrý pes byl německý ovčák Jeck Victoria Benefit. S ním jsem začal cvičit náš republikový zkušební řád. Udělali jsme spolu všechny stupně obtížnosti a také nejtěžší mezinárodní zkoušky. Jeck byl výborný statný pes, měl ale předky spíš na výstavy. I tak mám po něm přes padesát nejrůznějších pohárů, i když na republiku nedosáhl. Snad i proto, že nám ho v nejlepším věku pěti let někdo otrávil. A to je to nejtěžší, co se chovateli může stát.

Jak je těžké psa naučit obtížným cvikům a jak by třeba i dítě dokázalo naučit svého pejska sednout?

Chce to hodně trpělivost, prakticky musíte cvičit se psem každý den. Důležité je, abyste měl psa, který má z výcviku radost. Většinou to tak je, ale také jsou psi, kteří zrovna nevynikají. Jsou ale různé metody, jak psa naučit například lézt po žebříku či ještě obtížnější plížení. Psa prostě musíte motivovat buď hrou nebo nějakým pamlskem. Když jsme cvičili plížení, tak jsem využil plastových židlí, které jsem postupně stavěl do řady a na konec jsem psovi dal jeho oblíbený míček. Pro to, aby na něj dosáhl, dokáže zvládnout postupně i tenhle pro psa nepřirozený pohyb. K nácviku jednoduchého cviku, jako je sednutí na povel, stačí mít psa na vodítku, říci „sedni“ a přitom trhnout vodítkem vzhůru a zatlačit mu na zadek, aby si sedl. Právě to nepříjemné trhnutí a tlak spolu s trpělivým opakováním cviku s povelem nakonec přesvědčí téměř jakéhokoliv psa, že si sedne na povel automaticky.

Jakého psa nyní cvičíte?

Po Jeckovi máme čtyřletou fenu německého ovčáka Heidy z Berounské Bašty. Spolu jsme brzy zvládli jak všechny zkoušky naše, tak všechny mezinárodní IPO. Svými výsledky se na rozdíl od Jecka dostala i přes hranici 260 bodů, která zaručuje nominaci na závody mistrovství republiky. Na závody ale pojedeme až na podzim, protože teď je poprvé ve svých čtyřech letech březí. Je to výjimečně dobrá stopařka, v té nejobtížnější soutěži dosáhla letos ve dvoudenních zkouškách výborných výsledků. Z maximálního počtu 100 bodů dosáhla i přes sněhovou vánici jednou na 90 a podruhé na 86 bodů a kvalifikovala se mezi nejlepší v republice. Právě s Heidy jsme vyhráli před rokem celoroční krajskou soutěž a loni jsme byli druzí, což považuji za výborné výsledky. V mezinárodních zkouškách IPO 3 už dosáhla 275 bodů ze 300 možných. Je skutečně velmi dobrá a letos se s ní chci specializovat hlavně na prestižní stopařské závody.

Proč jezdíte cvičit do Bakova, to nejste ve slánské organizaci?

Ve Slaném jsem začínal, tady mi poradili, pomohli tenkrát se základy. Chtěl jsem ale častěji cvičit, tak jsem nakonec zakotvil v Rakovníku, kde byly lepší podmínky. Více času na výcvik, také více figurantů. Byla tam i dobrá parta, s panem Korenkem jsme dělali i zajímavé akce pro děti. Pořád se ale chci zlepšovat, a tak jsem samozřejmě v dobrém Rakovník opustil a šel do organizace v Bakově. Tam můžu cvičit i celý den, členů nás je asi jen deset, figurant tam je profesionální, cvičák perfektní – dá se tam prostě hodně naučit. 

Dá se váš pes využít i pro jiné účely než sportovní? Například, co kdyby ho chtěla půjčit policie?

Se psy se věnuji a cvičím je na sportovní výcvik samozřejmě. Policie má své cvičené psy, ale kdyby potřebovali Heidy na stopu, tak je to možné, umí to výborně. Nakonec už jednou člověka našla. Někdy před rokem odešel nepozorovaně z domova důchodců jeden pán. Šel po trati tam, kam kdysi chodíval, na Duklu na fotbal (plochá dráha – pozn. autora). Polekal ho houkající vlak, lekl se a spadl pod trať do jámy. Nekřičel, nebyl vidět, byl asi omráčený, a tak z blízké cesty mu kolemjdoucí nepomohli. Já šel tehdy s Hejdy poblíž na procházku. Ona začala najednou „větřit“ a za chvíli toho pána našla. Zavolali jsme policisty, a ti mu pomohli.

Říkal jste, každého psa lze cvičit. Najde se mezi nimi skutečný talent jako je to u lidí?

Jak jsem řekl, například Heidy je talent na stopu, ale najít takový talent jako je náš třetí pes, teprve čtrnáctiměsíční německý ovčák Dargo, to se vždy nepodaří. To už poznáte na štěněti. Je neobvykle čilé, prostě hyperaktivní, jen se probudí, už si chce hrát a je neskutečně pohyblivé. Je až z Českých Budějovic od pana Veselky. Darga cvičím už rovnou mezinárodní IPO. Vše formou hry, při neustálé motivaci, a jemu se říkat nemusí. On pořád chce, to je moc dobré a bude mít určitě velké úspěchy. Začal jsem s ním už ve třech měsících, zatím výcvik pilujeme, protože na mezinárodní zkoušky IPO mohou psi až ve svých 18 měsících.

Psi se cvičí ve stopě, poslušnosti a obraně. Dokázal vás už někdy ubránit?

Pokud by mne někdo napadl, okamžitě by můj pes na něj zaútočil. Nakonec, vždyť to cvičí právě v disciplíně obrana, kdy najde figuranta – pachatele, a ten, když na mě zaútočí, musí ho pes okamžitě napadnout. Osobně se mi to v životě nestalo, ale moje žena měla jednou tu zkušenost, když se k ní při venčení Heidy přimotal ve Slaném známý Maťátko. 

„Krve by se ve mně nedořezal. Povídal, jestli nemám cigáro a já jen, aby toho nechal, jinak pustím psa,“ vzpomíná na ten den sama paní Lenka. Její Heidy to vytušila, začala štěkat a pobuda zmizel ve tmě.

Prý Heidy prokázala i rodině své stopařské schopnosti, jak to bylo?

To jednou holka ztratila klíče od domu. Když jsem přišel večer z výcviku domů, řekla mi to, přemýšleli jsme, kde to mohlo být a ona si vybavila, že když lezli přes nějaký plot. Vzal jsem tedy Heidy, nasála si u holky pach a po chvíli zalehla místo, kde jsme také klíče našli. A to není zrovna nic lehkého, protože na kovu téměř žádné pachy nezůstanou.

Jakých úspěchů si nejvíce považujete a co byste chtěl se psy dosáhnout?

Když to shrnu, tak si hodně cením práce s Jeckem, s nímž jsem začínal a brzy jsme několikrát vyhráli okresní ligu a udělali všechny zkoušky. Cením si vítězství v krajské lize s Heidy a jejího postupu na republikové mistrovství ve stopě. A chtěli bychom tam letos uspět. Jde o výjimečné psy i v rámci republiky, takže kdybychom se umístili do pátého místa, byl by to úspěch. Na mistrovství světa postupují první dva.

Do republikového mistrovství ve stopě, které se bude konat v listopadu v Žatci, chybí osm měsíců. Mezitím Heidy přivede na svět štěňata, vychová je a poté do rodiny snad přinese také úspěch v podobě dobrého umístění. To už by měl mít za sebou své první závody nadějný Dargo. Pro radost celé rodiny Josefa Kinzla i pro uznání všech, kteří psům skutečně rozumí. Třeba i těch, kteří jezdí na mistrovství světa.

Sláva Pilík
08. 04. 2008, 21:40

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.