• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Nejlepším jezdcem Formule 1 byl loni slánský modelář z Třebíze

straně Pavel Hora s putovním pohárem Mistra ČR a vítězným Ferrari spolu se synem Danielem a věrnou a funkční kopií Citroenu Xsara WRC mnohonásobného vítěze světové Rallye Sebastiana Loeba. Foto Sláva Pilík

Techničtí komisaři bedlivě prohlížejí auta připravená do závodu. Po ukončení přejímky závodních strojů jsou tyto ponechány v depu a závodníci k nim mohou až těsně před startem … Několik vteřin zbývá do rozsvícení zeleného světla, motory burácí … Vozy vlétly do prvního kola závodu Grand Prix! Ano, asi taková je atmosféra závodů mistrovství republiky, kterým se již bezmála třicet let věnuje nejúspěšnější jezdec ze Slaného, několikanásobný mistr republiky, někdejší reprezentant ČR, nyní dvaačtyřicetiletý Pavel Hora. Jen s tím rozdílem, že při jeho závodech motory neburácí. Jde totiž o závody modelů.

V loňském roce se slánský modelář stal znovu republikovým mistrem v závodech dráhových modelů kategorie formulí, tedy F1 24 s věrnou kopií slavného Schumacherova Ferrari. Pavel Hora má koníčků několik, ale dráhové modely jsou jeho celoživotní láska a zdá se, že v ní bude pokračovat i jeho syn Daniel. Ten se umístil loni v žákovském mistrovství republiky na desátém místě. Abychom mohli přinést zajímavé podrobnosti o tomto koníčku, který je svým způsobem také sportovní disciplínou, vždyť se jedná o nervydrásající závody, přinášíme dnes následující rozhovor.

Co si můžeme představit pod pojmem dráhové modelářství?

Není to tak, jak si někdy lidé myslí, že někam přijedeme, z krabice vyndáme části nějaké dráhy, postavíme ji a pak si na ní se svými modely autíček zazávodíme. Pro mistrovství republiky jsou dráhy v jednotlivých místech postavené napevno podle pravidel, které stanoví český modelářský svaz. Seriál mistrovství republiky jede na sedmi různých drahách po celé republice, a to ve třech různých kategoriích - makety cestovních vozů , makety vozů grand tourismus, tedy sportovních prototypů a pak se jezdí Formule 1, přesněji F1 24. Ta čtyřiadvacítka znamená v jakém měřítku musí být model vyrobený.

Jak modely vypadají a jak je těžké je postavit?.

Jezdí se seriál závodů modelů aut. Buď jsou to tzv. polomakety, tedy siluety skutečných aut, kdy místo karoserie slouží věrný výlisek podoby auta z ultralehkého materiálu, nebo závody přesných kopií aut, kdy model věrně představuje tvar se všemi podrobnosti, jakými jsou například zrcátka, řidič, přítlačná křídla apod. Většinou modeláři staví auta z profesionálních stavebnic, které se dají koupit. Podvozky si modeláři staví sami, proto je ani stavebnice neobsahují. Stavebnice odpovídají skutečným autům, se kterými se ve světě závody jezdí.

Jak náročné je připravit si model na závod a jak drahý je to koníček?

Důležitý je podvozek a hlavně motor. Za ta dlouhá léta se na stavbu podvozku nejlépe osvědčil ocelový plech. Na lehké siluety se používá milimetrový, na kopie aut, které jsou výrazně těžší plech o síle 1,2 mm. Ocel se dokáže totiž v zatáčkách mírně kroutit a je pružná – působí tedy jako diferenciál. Modely jsou vybaveny elektromotorkem a v drahách jsou vodítkem napájeny z drážky. Motorek si modeláři zpravidla nechávají stavět sami, protože mají oproti tovární výrobě plynulejší přechod výkonu. Stavebnice karoserie stojí kolem osmi set, motorek i pět tisíc korun. Něco stojí pneu, takže cena jednoho modelu je asi šest tisíc. Dokážu ho postavit asi za asi za třicet hodin práce. Nyní mám v depu osm modelů pro závody včetně zcela nového Nissanu pro letošní sezónu. S loňským Opelem jezdí letos v žákovské kategorii syn Daniel.

Dráhové modelářství velkou pečlivost v přípravě a velké soustředění při jízdě na dráze. Dá se zažít vůbec nějaká legrace?

Jistě, že mezi jezdci je různé hecování, zvlášť když přijdou s novým autem. Ale důležité je mít schopnosti „nadupané“ auto na dráze uřídit. Soustředění je velké, ale stanou se i „milé“ věci. Ještě teď si pamatuji jak na mezinárodních závodech na Slovensku asi před deseti lety křičel slovenský jezdec Jano Kasanický, který zrovna působil jako nasazovač (aut, která vypadnou z vodící drážky – pozn. autora) „sundajte zo mňa tu potvoru!“. Stalo se totiž, že z jiné zatáčky, než kterou obsluhoval, vylétla lehká silueta, roztočená kola se mu na jeho zádech zamotala do trika, auto mu tam zůstalo přišpendlené a pálilo mu cejch přes triko do kůže. Byla to hodně tragikomická situace, i když hodně výjimečná. Stane se také, že právě nasazovači dostanou při vracení aut „přes prsty“, když si zapomenou na kolem jedoucí jiné auto. Při rychlosti modelů kolem 50 km/hod. a siluet dokonce 100 km, to skutečně dost bolí.

Jsi několikanásobný mistr republiky, naposledy v loňském roce. Mohl bys přiblížit své začátky a některé z úspěchů?

Začínal jsem v devíti letech u známého leteckého modeláře Fandy Tichého Stavěli jsme letadýlka, protože auta se mohla, protože se tu již pracovalo s kovem, dělat až od 12 let. Chtěl jsem se autům na vysílačku, ale to nebylo téměř možné. Díly k vysílačkám nebyly k sehnání, co kdybychom se pak domlouvali se západem že (smích)? Bedlivě se takové věci sledovaly, navíc bylo to na tehdejší poměry velice drahé. Tak jsem se stal dráhovým modelářem. Největším úspěchem asi bylo dvanácté místo na mistrovství světa v České Lípě v roce 1992 ze sta účastníků, mimo jiné i z Nového Zélandu. V posledních letech ale už mistrovství světa nejezdím.

Jako mistr republiky bys ale měl reprezentovat, ne?

Reprezentoval jsem v létech 1989 až 1993, ale později z časových důvodů, ale také kvůli financím jsem repre opustil. Náklady na závody mistrovství světa jsou velmi velké, bohužel na rozdíl od skutečné F1, my takové sponzory nemáme (smích). Startovné je desetinásobné než u nás, na delších drahách MS se rychle ničí drahý materiál. Motorky tu dosahují téměř souvisle až 170 tisíc otáček a musí se často měnit. Mít pro každý závod nový motor, to není vůbec levná záležitost.

Slánští modeláři jsou dlouhá léta velmi úspěšní. Věnujete se také výchově nových talentů?

V našem klubu SRC Slaný, který funguje při DDM Ostrov, jsou samozřejmě i mladí.Jedním z nejúspěšnějších je Martin Jirásek. Znám ho dlouho, začínal někdy v roce 1986 a když jsem se v roce 1988 vrátil z vojny, pokračoval v kroužku, který jsem vedl. Jako junior už získával úspěchy a nyní jezdíme spolu už závody dospělých. Mladých je u nás samozřejmě víc. Snažíme se, aby jezdili žáci s dospělými, to se nejvíce zlepšují. Hodnocení jsou ale samostatně.

Seriálu mistrovství republiky se podle Pavla Hory, zúčastňuje asi padesát jezdců. Absolutní špičku tvoří deset z nich a mezi ně patří jak Pavel Hora, tak Martin Jirásek, který byl loni ve formulích pátý. Další ze slánských modelářů Frolík, Soukup, Klein a Máj se srovnali v této kategorii za sebou od 14. místa z 29 hodnocených jezdců. Letos začali nelepší dva slánští modeláři znovu úspěšně. V prvním závodě seriálu, který se jel na domácí dráze, byl v kategorii GT 24 Pavel Hora ve dvou rozjížďkách jednou pátý a jednou třetí. Martin Jirásek ho porazil, když jednu z těchto rozjížděk vyhrál a v další byl čtvrtý. Za obhajobou titulu ve formulích Pavel Hora s Ferrari ještě lépe, když obsadil těsně druhé místo. Tak, ať se slánským „dráhařům“ daří.!

Sláva Pilík
11. 03. 2008, 21:20

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.