• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ve slánské nemocnici v minulém roce provedli 3.700 velkých operací

Ředitel Slánské nemocnice MUDr. Jiří Šimák. Foto Vladimír Rogl

Přestože slánská nemocnice letos v únoru oslaví už 125 let své existence, její současná historie se začala psát v roce 1996, kdy byla převedena do majetku města. V čele nemocnice, která poskytuje své služby 24 hodin denně po 365 dní v roce, stojí už více než deset roků MUDr. Jiří Šimák. On sám - jako mladý lékař po absolutoriu medicíny - přišel do Slaného před 25 lety, což se prakticky rovná stříbrné svatbě s naší nemocnicí.

Nemocnice, která neodmyslitelně patří k městu, musela mnohokrát bojovat o svou existenci. Bylo tomu tak i před dvěma lety, kdy se hovořilo o rušení některých oddělení.

Jak jste tuto situaci ustáli?

Celý ten rok 2007 jsme s panem starostou nedělali nic jiného, než že jsme objížděli nadřízené orgány. Byl tady i ministr Julínek a zástupci kraje. Postupem času ministerstvo znovu vyvolaným výběrovým řízením uznalo, že všechna ta tři oddělení, která měla být tehdy zrušena - to znamená novorozenecké oddělení, gynekologie a porodnice – můžeme provozovat i nadále. Jediné, k čemu se ta komise tenkrát vyjádřila negativně, bylo dětské oddělení. Domluvili jsme se však s pojišťovnami, že v naší nemocnici omezovat péči nebudou a že budou dál proplácet i tu péči dětského oddělení, které bez problémů funguje.

Loni se slánská nemocnice umístila na třetím místě v soutěži „Nemocnice roku 2008 očima pacientů“. Zavazuje Vás toto ocenění? 

Celostátního projektu „Nemocnice roku“ jsme se zúčastnili už podruhé a v obou ročnících jsme se umístili na 3. místě. Samozřejmě, že nás takové ocenění těší a vážíme si pacientů, kteří nám v této soutěži poslali svůj hlas. Oba diplomy jsme zařadili i do publikace k 125. výročí založení nemocnice.   

Je známo, že nemocnice je velice dobře vybavena a k léčbě pacientů máte to nejmodernější přístrojové vybavení. Slyšel jsem ale, že se několik roků osobně zasazujete o zřízení dialýzy. Jak tato Vaše snaha pokročila?

Já jsem se snažil jenom o to, aby pacienti, kterých je poměrně dost ze Slánska a slánského regionu, nemuseli dojíždět na dialýzu do Kladna nebo do Prahy, což je přece jen trochu z ruky. Za druhé, všude ve světě, aspoň tedy ve světě na západ od našich hranic, je to běžný standard, že nemocnice našeho typu, velikosti a rozsahu mají svoji vlastní dialýzu nebo dialýzu provozovanou někým jiným, ale pro jejich vlastní pacienty. Ten hlavní podnět nastal už v roce 2002, kdy jsme ji chtěli u nás zřídit, ale bohužel tenkrát nám to nenasmlouvala pojišťovna. V současnosti je ale ta situace nastavena tak, že dialýza by v naší nemocnici měla začít fungovat od října. Pro úplnost bych rád dodal, že dialýzu bude provozovat soukromá firma, která uzavřela smlouvu s městem tak, jako ji máme i my, takže budeme zde dva rovnocenní partneři v nájmu. 

V letošním roce se mnohé debaty o zdravotní péči přenesly na tzv. poplatky, a četl jsem, že slánská radnice projevila obavy z odlivu pacientů do kladenské krajské nemocnice. Do jaké míry jsou tyto obavy opodstatněné?

Je pravda, že od 1. ledna se ve středočeských krajských nemocnicích přestaly platit poplatky a od 1. února i v ostatních krajských nemocnicích. Zákon ale platí dál a určitě se platí poplatky ve všech fakultních nemocnicích přímo řízených ministerstvem a v nemocnicích, které nejsou zřizovány krajem, ať už jsou soukromé nebo městské, jako jsme my. My jsme si udělali zatím jen takový zběžný výstup z letošního ledna, porovnali ho s lednem loňského roku a žádný podstatný propad jsme nezjistili. Ovšem tato situace byla takto nastavena poprvé a teprve po delším časovém úseku uvidíme, jestli bude znát nějaký patrný odliv, jako mají například lékárny. Nějaký dopad na nemocnici tam patrně bude, ale nedokážu ho zatím odhadnout.

V čem může slánská nemocnice konkurovat i těm nejlepším nemocnicím?

Nemůžeme konkurovat v tom, co neprovozujeme sami, ale u léčebných oborů, které máme, jsme srovnatelní s konkurencí nemocnic ať už středočeských a nebo fakultních. Zvláště pokud se týká diagnostiky a léčby jsme plně konkurenčně schopní.

V jaké oblasti udělaly lékařské postupy za posledních dvacet let největší pokrok?

Já si myslím, že za posledních dvacet let zdravotnictví vůbec poskočilo úplně někam jinam a je trošku na jiné úrovni, než když jsem já před pětadvaceti lety nastupoval do zdravotnictví. Jednak se od revoluce zvýšil průměrný věk obyvatel skoro o deset let u mužů i u žen. To sebou samozřejmě nese i jiné problémy, jako je například stárnutí populace, apod. Zdravotníci dnes dokážou například jiným způsobem zaléčit infarkt. V době mých začátků se takový infarkt léčil klidem na lůžku, kdežto dnes máte infarkt, pokud je to nekomplikovaná záležitost, vyléčen za tři hodiny. Stejně tak po operaci žlučníku pacient dříve ležel minimálně deset až čtrnáct dní v nemocnici, kdežto dnes tu lidé leží 3 až 4 dny. A takových příkladů bych mohl dát spoustu. Myslím si, že - ať už se to týká diagnostických nebo léčebných možností, zdravotnictví udělalo stoprocentní skok a to nejen v léčebných postupech, ale i v řadě technických vymožeností, které dříve opravdu nebyly.

Kolik je v nemocnici operačních sálů a kolik operací měsíčně se zde provede?

Za loňský rok jsme měli 3700 velkých operací . Pokud se týká operačních sálů, tak máme dva sály na gynekologii, porodní sál, na chirurgii jsou dva sály a zákrokový sál. De facto tedy šest sálů. V roce 2008 jsme měli celkem 783 porodů.  

Kolik průměrný chirurg provede měsíčně operací?

Hrubým odhadem tak v průměru  do patnácti operací za měsíc na jednoho chirurga.  

  Co když ve tři ráno přivezou do nemocnice těžce zraněného z nějaké havárky. Stačíte na to sami?

Co já pamatuji, tak se stane tak jednou za rok, kdy potřebujeme, aby přišel další lékař. Pamatuji se ale na několik případů - jednou nám dole na dálnici boural autobus a bylo zraněno asi 40 důchodců, takže nebylo v lidských silách, aby to zvládli dva sloužící chirurgové, kteří tu jsou trvale. Ale ono nejde jen o chirurgy, ale i o anesteziology, kteří tu slouží, o internisty, kteří se starají o pacienty po interní stránce – takže v nepřetržité službě je zde trvale osm lékařů. Samozřejmě, že čas od času jsou zde i jiné bouračky, při kterých je víc zraněných osob a jsou tam i různá polytraumata. Ty počty jsou značně ovlivněné i tím, že existuje integrovaný záchranný systém. Dneska je ke každé větší autonehodě přivoláván vrtulník, který pak odváží ty nejtěžší pacienty s poraněním hlavy přímo do traumacentra a zbytek ošetřujeme my.

Kolik se vám ročně hlásí nových doktorů a kolik zdravotních sester? Potýkáte se s fluktuací?

Doktorů se hlásí tak okolo dvaceti, jsou to většinou absolventi. Počet sestřiček by věděla spíš vrchní sestra, sám to přesně neodhadnu. Fluktuace bych řekl, že nepřevyšuje běžný standard v České republice. Samozřejmě, že někdo odchází za lepšími pracovními či finančními podmínkami, pokud někde takové jsou. Na druhou stranu zde máme doktory i sestřičky, které se nám opět vracejí, protože všude je chléb o dvou kůrkách. Vezměte si i to, že jsme druhým největším zaměstnavatelem na Slánsku – máme cca 400 stálých kmenových zaměstnanců a cca 150 nasmlouvaných - to jsou lékaři, kteří k nám chodí pracovat odjinud, nebo sestry na pohotovosti, atd. Myslím si, že víc zaměstnanců má ve Slaném akorát F.X. Meiller.

A naopak - kolik doktorů a zdravotních sester za poslední roky dostalo výpověď z důvodu zanedbání povinností? 

Samozřejmě, i to se občas vyskytne, ale dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Je to mizivé procento.

Pokud to není lékařské tajemství - jací známí či významní pacienti se ve slánské nemocnici léčili?

Samozřejmě, že ačkoliv přistupujeme ke všem pacientům stejně, taková osobnost pozornosti neujde. Před léty se zde například léčil syn herečky Heleny Růžičkové a v poslední době na ortopedii ležel hudebník Petr Hapka.

Měl jste někdy tak náročný den, že jste nevěděl, kam doslova skočit?

No, Jéžiš! To se nedá ani říct, protože někdy se vám to pěkně semele. Víte, my máme proti podnikům obrovskou nevýhodu v tom, že nemůžeme plánovat. Chirurgie je prostě takový obor, kde se nedá naplánovat skoro vůbec nic. Plánovaných operací jsou asi dvě třetiny a zbytek jsou operace akutní – neplánované, které nejsme schopni žádným způsobem ovlivnit. K tomu ještě povinnosti, které mám jako ředitel, což taky není jednoduché, a pokud se seběhne víc věcí najednou, které se musí okamžitě řešit, tak člověk opravdu neví, kam skočit dřív. Některé dny jsou prostě klidnější a jiné hektičtější, ale tak to přináší život.

Současným diváckým fenoménem jsou televizní seriály z lékařského prostředí. Co si o nich myslíte?

Já si myslím, že tyto seriály do určité míry odrážejí práci doktorů i sester a lidé vidí, že to není vždy tak jednoduché. Přispívají vlastně k informovanosti diváků, protože se tam dozvídají i diagnózy, se kterými se potýkáme, a také i to, že nedokážeme úplně všechny nemoci vyléčit. Sám se na ně občas dívám taky, teď například na Dr. House.

A na závěr bych se Vás rád zeptal, jak se Vám líbí ve Slaném?

Přestože pocházím z jižních Čech, cítím se ve Slaném spokojený. Do Slaného jsem přišel hned po škole, tedy před 25 lety. Je to tedy vlastně i moje první místo. Nastoupil jsem jako praktický lékař a po vojně jsem nastoupil na uvolněné místo na chirurgii. Je to můj domov, protože tu mám rodinu a narodily se mi tu i moje děti.

Vladimír Rogl
17. 02. 2009, 23:34

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.