• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Objev bývalého učitele ze Smečna přinesl stovky miliónů korun

Ivo Jupa, otec DMS, na Masarykově náměstí ve Slaném. Foto Sláva Pilí

Skončil vánoční čas, je tu první měsíc roku 2009. S průběhem adventního prosince mnozí lidé vzpomněli na ty, kteří tolik potřebují pomoci. Adventní koncerty a jejich průvodní sbírkové akce mají jedno společné. Peníze mohou lidé posílat formou DMS, tedy speciální sms zprávy z mobilního telefonu. Její princip, který se stal v oblasti sbírek pro humanitární neziskové organizace unikátním nejen v naší republice, ale i na celém světě, je objevem původně učitele základní školy ve Smečně – Ivo Jupy, nyní ředitele poradenské firmy CSR consult.

Objev systému dárcovských sms se od roku 2004 stal v oblasti sbírek pro charitativní, humanitární neziskové organizace velkým fenoménem. Podle údajů týdeníku Euro plných 94 % lidí používá, pokud se v ČR rozhodnou finančně přispět na nějakou sbírku, právě formu DMS. Statistiky navíc dokazují, že díky DMSkám „přiteklo“ do pokladen a na humanitární účely v naší republice ročně o 50 až 60 miliónů korun více, než tomu bylo předtím. Lidé prostě dárcovským „esemeskám“ věří. Autor unikátního objevu Ivo Jupa ze Smečna nám poskytl před měsícem rozhovor.

Jak dlouho žijete ve Smečně a jak jste přišel k tomu, zabývat se získáváním peněz do neziskového sektoru?

Po vojně jsem jako učitel nastoupil do Smečna, poznal jsem tu svou ženu, také učitelku, dostali jsme tu obecní byt a nyní tady bydlíme v domku, který jsme koupili a opravili. Už tehdy v devadesátých letech jsem se zabýval nejen učením, ale lákalo mne získávání peněz z nejrůznějších projektů. Vždy jsem chtěl, aby přístup k pedagogické práci nebyl tak konzervativní, ale abychom také sháněli peníze na projekty ve prospěch školy. Byla to ovšem tehdy příliš nová věc, bylo to neprozkoumané a nepodařilo se mi k tomu školu přesvědčit. Postupně jsem se tedy začal rozhlížet i mimo okruh školy a přes občanské sdružení Aisis, které jsem spoluzaložil a do roku 2004 řídil, a později pak přes ministerstvo školství jsem se dostal až k vlastní společnosti CSR consult, kterou vlastníme s manželkou. 

V čem je objev dárcovské „esemesky“, tedy DMS, tak důležitý?

U nás existuje institut veřejných sbírek, v rámci zákona je umožňováno pořádat sbírky a existují různé způsoby. Do kasičky na ulici, bankovním převodem, složenkou na poště. Většinou jde o poměrně složité operace a u kasičky na ulicích se lidé navíc bojí různých podvodníků. Dříve též existoval i způsob dárcovství formou běžné sms zprávy. Ovšem tento způsob znamenal příliš velkou režii a efekt sbírky pak nebyl příliš velký. Navíc je tento způsob poměrně složitý. Nezisková organizace se musí domluvit o sbírkové akci s operátorem, technickým poskytovatelem služby a vždy stanovit nové telefonní číslo, na které je možné peníze posílat. Forma DMS znamená, že je stanoveno jediné číslo, konkrétně 87777, za které se napíše DMS a klíčové slovo, což bývá zpravidla název projektu a konkrétní organizace, která tento projekt zaštiťuje, nemusí vždy znovu domlouvat své podmínky s jedním, druhým, třetím operátorem, ani s firmou zabezpečující technické řešení. V době, kdy je u nás již více než sto neziskových organizací, je totiž právě neustálé a opakované organizování sbírky původním složitým způsobem nad síly většiny z nich.

Jak se vám podařilo ten nápad prosadit, jak to bylo těžké a jak dlouho vám to trvalo?

Přemýšlet jsem o tom začal někdy na začátku roku 2003 a příprava a jeho prosazování trvalo více než rok. Spojil jsem se s organizací Fórum dárců, která zastřešuje dárce v České republice a vešli jsme v jednání se všemi mobilními operátory. Bylo potřeba je přesvědčit, na stejné technologii vytvořit nové číslo, společné pro všechny typy dárcovských sms, a dosáhnout toho, že své služby budou zpoplatňovat pouze režijními poplatky. To pak znamená, že ke klientovi se dostane garantovaná částka vybraných peněz, veškeré náklady nikdy nesmí při použití DMS přesáhnout 10 %. Důležitou formu v prosazení DMS hrál fakt, že tu ve hře vždy je renomovaná partnerská nezisková organizace, kterou právě je Fórum dárců, které má od roku 2004 na DMS licenci.

Měl jste někdy pocit, že to je marný boj?

Jednat s více organizacemi a dávat věci dohromady – způsobovat, že se věci stanou - je podstata mé práce, kterou se živím asi deset let. Je ale pravda, že když se ohlédnu a vidím, kolik věcí či nenadálých překážek technických, legislativních, či i zvykových v tom bylo, považuji to, že se narodila DMS, nyní trochu za zázrak. Nyní to podobné zažívám v zahraničí, kam se tento model snažíme umístit. 

Dárcovské „esemesky“ – neboli DMS - od jejich zrodu využilo milióny lidí a na potřebné humanitární účely přibyly najednou desítky a desítky miliónů korun ročně. Čekal jste takový úspěch a kde všude se systém používá?

Je důležité říci, že pokud se pošle na číslo 87777 DMS a tím také peníze, tak je garantováno, že jen minimální částka zůstane na režii a nejméně 90 % přijde té které neziskové organizaci. Na druhé straně je zaručeno, že příjemci peněz musí mít oficiálně povolenou veřejnou sbírku, musí auditovat své účetnictví a transparentně prokazovat, co s penězi udělali. Díky DMS je dárcovství nyní oboustranně průhledné.

Možná jsem nečekal tak velký úspěch, ale věděl jsem, že by to mohlo fungovat. Například v Americe je rozšířené dárcovství formou šeků, je to již tradice. Tady systém, který by fungoval, kterému by lidé věřili a přitom byl velmi jednoduchý, nebyl. DMS působí nyní u nás jako bezpečný nástroj, jak na dobrou věc přispět. DMS se používají na Slovensku a v Bulharsku. Zájem projevilo také Německo, Polsko i Anglie.

Kdy vůbec byla poprvé využita při dárcovské akci forma zasílání DMS?

Myslím, že vůbec první DMS byly zprovozněny v roce 2004 pro sbírku s názvem Pomozte dětem, kterou vysílá Česká televize a moderuje ji Tomáš Haná. Sbírka je známá též jako „Kuře“.

Od té doby jste přinesl díky objevu DMS neziskovým organizacím vlastně hodně nových peněz. Jaká je vaše odměna za tento, řekněme, přece jen vynález? A máte na DMS patent?

DMS je v ČR i v dalších zemích registrovaná národní i mezinárodní ochranná známka. Mojí odměnou je něco jako honorář za pronájem ochranné známky – poplatek, který je zlomkem výše zmíněného maxima 10 % režijních nákladů, který mi platí provozovatel systému. Ovšem pokud by ta otázka zněla, zda se z tohoto nápadu dá královsky žít, tak odpověď zní, že bohužel ne. Pouze z toho by dokonce nešlo žít ani obyčejně, natož královsky.

V některých článcích se uvádí, že jste vlastně vynálezce - vynálezce DMS zprávy. Na druhé straně jsem si na jedné z internetových přečetl, že vlastně nejste žádným vynálezcem posílání finančních darů formou sms. Že prý to tu bylo již dávno. Co říkáte těmto výhradám?

Na výhrady, že nejde o nic nového odpovídám vždy tak, že jsem nikdy v životě neřekl, že jsem vynalezl technický princip, jak se to posílá, a potud to není vynález. Pokud se tedy někteří redaktoři technických magazínů zabývají jen rozdíly v technickém řešení, můžou mít tuto výhradu. Nikdy jsem ji ovšem neslyšel od těch, kteří se zabývají fundraisingem. Nepřímým důkazem, že jde o novou věc v této oblasti, může být i to, že dárcovské SMS byly nominovány na cenu GSM Awards v rámci mezinárodní Ceny Asociace mobilní komunikace v Cannes, a to v kategorii „Nejlepší služba v oblasti rozvoje komunity“. V celosvětové konkurenci byly české DMS dvakrát po sobě v jedním ze čtyř nejlepších nominovaných projektů v oblasti GSM.

A vy osobně jste dostal za svůj nápad nějaké ocenění?

Nevím o žádném. Jsem rád, že to funguje. Tento úspěch mi nakonec pomáhá i v mé práci, otvírá mi některé dveře, pomáhá mi realizovat některé obtížné projekty. Někteří lidé se na mne obracejí jako na toho, který přišel s DMSkou.

Objev systému dárcovských SMS zpráv je nesporně ojedinělým nápadem podobného druhu jak u nás, tak ve světě. Na konci roku 2004 se do formy dárcovství systémem DMS při pomoci Indonésii (tsunami) pustily velké humanitární organizace. Nadace Adra založila DMS Asie, na kterém proběhl největší boom, co se týče zasílání darů formou dárcovské SMS. Jak píše týdeník EURO z té doby, druhý lednový den v roce 2005 přišlo během televizních zpráv v 19.26 hodin neuvěřitelných 274 zpráv za minutu a celkem došlo na tento projekt 1 515 686 DMS.

Pro poměrně nenápadného muže, bývalého učitele a nyní experta na získávání zdrojů na nejrůznější projekty, Ivo Jupu ze Smečna, je patrně největší odměnou jedna fotografie s Indonésie. „Rybářům se později předávaly nové lodě. Byly zpravidla pojmenovány po různých českých řekách a městech. Fotografii, na které je rybářská rodina se svou lodí jménem DMS ASIE, mi s poděkováním poslala Nadace Adra,“ říká stále ještě s dojetím v hlase Ivo Jupa. A již přemýšlí o tom, jak pomoci dalšími nápady, například v oblasti lepšího a smysluplnějšího využívání strukturálních fondů Evropské unie. Z jeho životopisu totiž kromě jiného vyplývá, že dva roky řídil strukturální pomoc EU pro český vzdělávací systém a při vyjednávání této pomoci v Bruselu byl členem týmu hlavního vyjednavače za ČR. Ale o tom někdy příště.

Sláva Pilík
09. 01. 2009, 23:23

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.