Gloria Fricová: Pokud se to má stát, tak se to stane!

Rozhovor s tanečnicí a maskérkou Glorií Fricovou vznikal v zákulisí divadla Broadway o přestávce muzikálu Mona Lisa, kde Glorča ztvárňuje taneční roli Smrti. Ta vás společně se svými houslemi provede celým muzikálem, od nešťastné mladé lásky přes tvorbu nesmrtelného obrazu. Na konci svými chladnými ústy vyrve život téměř všem Lisiným blízkým a nemilosrdně pokračuje dál ve své povinnosti udělenou jí osudem.

Ahoj Glori. Předně se zeptám: Jak se máš?

Ahoj, já se mám krásně.

Tak to jsem ráda. Jak si užíváš dnešní představení?

Představení si užívám a neskutečně mě baví .

Hrála jsi už ve více muzikálech, namátkou jmenujme třeba Rebely, Kleopatru, dnes Monu Lisu. Která z tvých rolí tě bavila nejvíce anebo která ti z nich byla nejbližší?

Tak to je častá otázka, akorát na ní musím odpovědět stejně, jako odpovídám vždycky a to tak, že každé představení v sobě mělo něco. Každé představení bylo originální, přišlo v dobu, ve kterou přijít mělo a každé mi dalo to, co mi mělo dát. Nejde říct, které bylo ,,to nejvíc“. Samozřejmě, že to první, které bylo, bylo nejvíc v tom, že se mi začal plnit sen. To je asi tak jediné, co můžu říct, že bylo nejlepší – jinak je to jako Sophiina volba: nelze si vybrat.

Práce tanečnice byl tvůj sen už od dětství, nebo jsi k tancování přišla náhodou?

Já bych řekla, že byl od dětství, samozřejmě podle toho,  co se bere jako od dětství. Protože od té doby, co jsem to zkusila, jsem chtěla tančit, což se mi vyplnilo.  A postupně se z toho vyvinulo to, že jsem chtěla tancovat v muzikálu, což se mi taky stalo. Takže – sny se plní.

Čemu se kromě tancování ještě věnuješ?

Kromě tancování ještě líčím.

Přemýšlela jsi už nad tím, co budeš dělat, až tancování nebude plně možné?

Já pevně doufám, že budu moci líčit a opravdu v nejkrajnějším případě - pokud se to samozřejmě má stát, tak se to stane - bych se vrátila do zdravotnictví. Tedy vrátila do zdravotnictví -  já jsem tam nikdy nezačala, ale tím, že to mám vystudované, tak třeba mě tam ta cesta jednou zavede. Nicméně bych si přála, abych ve zdravotnictví dělat nemusela a to z toho důvodu, protože bych věděla, že musím. A já nerada dělám věci, které vím, že musím. Já je prostě musím cítit od srdíčka a myslím si, že ve zdravotnictví se sestra musí dělat s láskou. A hlavně s láskou k lidem a té práci, protože někdy je to doopravdy těžké. Člověk se musí, nebo měl by se alespoň neustále usmívat, aby dodal pacientům energii a to všechno. Už jsem jednou říkala, že mám kamarádku, která je taková zdravotní sestra, jakou já bych si představovala, aby byla. A to si myslím, že já v sobě nemám.

Doma máš psa Baronka. Povíš nám o něm něco víc?

Baronek je naše zlatíčko! Teď měl tedy nemocná zádíčka, takže jsme s ním museli lítat po doktorech, ale zaplaťpánbůh, klepu na zuby, už je v pohodě. Všechny vyšetření má v pořádku, takže jsme šťastní. Je to takové naše dítě, dobíječ energie, je zkrátka neuvěřitelný.

Kdo vybral jméno Baron a jak vás vůbec napadlo?

Jméno Baron už dostal, má ho podle rodného listu.

Ještě mi pověz, co plánuješ do budoucna?

Já do budoucna nic neplánuju. A to z jednoho prostého důvodu, že jsem se začala učit žít přítomností. To, co bylo, je už úplně jedno a to, co bude, je taky vlastně jedno. Protože zítra to všechno může být úplně jinak a já to neovlivním. Takže jsem teď šťastná, že jsem tady s tebou, že můžu tancovat na divadle Broadway a že se mám krásně, což si myslím, že je nejdůležitější. A přála bych to každému, aby se tohle naučil, protože to neuvěřitelně usnadní život.

Já moc děkuju za rozhovor a přeji mnoho úspěchů do dalších let!

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283