Manželé Kratochvílovi byli v mládí nadšení cvičenci a cvičitelé místního Sokola. Foto Zdeněk Tvrdek
Ze Slaného do Studeněvse to není daleko. Něco přes kilometr. Přesto mi cesta dala zabrat víc, než kdybych šel pět kilometrů. Musel jsem totiž proti do kostí pronikajícímu studenému větru.
Pořádně zmrzlý zazvonil u domku Kratochvílových, bydlících zkraje obce. Přišla mi otevřít paní mého dobrého známého, Václava Kratochvíla. Spolu jsme hrávali fotbal za slánský Slavoj. Manželé byli cvičenci i cvičitelé zdejšího Sokola. Václav je jedním ze zakládajících členů TJ Sokol Studeněves v roce 1958. V příjemném teploučku jsme hovořili také o tom, jak se žije ve Studeněvsi.
Dnes již se tady organizovaně nesportuje. Nicméně zásluhou obecního úřadu a několika „čtyřicátníků“ je sportovní areál Na Haldě udržován, dokonce zvelebován. Je tam asfaltové hřiště, malé hřiště na kopanou, hřiště na odbíjenou, betonový stůl na stolní tenis, neschází ani taneční parket. Na vrcholu haldy postavili „čtyřicátníci“ malou hospůdku. V plné permanenci je hlavně o tanečních zábavách, jichž se v areálu uskuteční až pět do roka. Začali s tradicí místních poutí, plných atrakcí. Koná se zde Den dětí a další akce.
Od Kratochvílů, jak žádá náš seriál, jsem putoval obcí. Překvapilo mě, že jedno z nejkrásnějších stavení, bývalá hospoda U Landů, po koupi zrekonstruovaná majitelem panem Peštou ze Žižic v moderní hotýlek, je pořád prázdná. Několikrát změnila majitele, stále je však bez lidí. V provozu je hostinec nalézající se v bývalé prodejně Jednoty. Nebylo otevřeno, ale stála před ním dodávka s nápisem: „První slánská pivní pomoc“, zřejmě rozvážející pivo po hospodách. Naproti ze sněhu vykukovaly dřevěné prvky nového dětského hřiště. Špekáček s rohlíkem jsem si ale v krámku paní Horové nedal, nemohl, obchůdek s potravinami už v obci není. Asi i jeho zavřela konkurence supermarketů.
Studeněves je vzorně udržovanou obcí. Na domech je znát pečlivost jejich majitelů. V jednom z nich žije i známá osobnost nejen slánského sportu: Bohumil Aldorf, bývalý několikanásobný boxerský mistr Čech. V posledních letech se vesnice značně rozrostla. Směrem ke Slanému se objevila celá čtvrť nových rodinných domů. S jejich osazenstvem obec značně omládla.
Starostu Františka Habadu jsem nezastihl, byl v zaměstnání. Dobře ho zastoupila místostarostka Jaroslava Šlégrová. Od ní jsem se dozvěděl, že Studeněves má 432 obyvatel. Před výstavbou rodinných domů, kterých přibylo na 50, jich zde žilo přes 300. Obec má novou kanalizaci s čističkou odpadních vod. Je společným dílem Sdružení obcí JERIMALITUS. Napadlo mě, zda nejde o izraelskou firmu. Nic takového. Paní Šlégrová vysvětlila: Název vznikl složením dvou prvních písmen pěti zúčastněných obcí: JEdomělice, RIsuty, MAlíkovice, LIbovice, TUřany, Studeněves. Na Studeněves zbylo jen velké S. Jedomělice z projektu vybudovat v každé z těchto obcí kanalizaci odstoupily, jejich JE však v názvu sdružení zůstalo.
V obci nevidíte dráty elektrického vedení, jsou v zemi. Zato všude nové silnice, chodníky. Na Haldě vysázena řada stromků, stejně i v Tuřanské ulici. Došlo k úpravě parků na návsi. Podle Jaroslavy Šlégrové si všechno mohli dovolit díky tomu, že se jim podařilo prodat parcely k výstavbě rodinných domů. „Konečně se budeme moci dostat i na to, co jsme kvůli jiným úkolům odkládali,“ řekla. „K rekonstrukci obecního úřadu. Zvedneme dům o patro, objeví se v něm i čtyři moderní obecní byty.“
Bylo zde uděláno opravdu hodně. Napadlo mě, že paní dr. Libichová z Agentury pro zemědělství a venkov se sídlem v Kladně, která každým rokem hledá vhodné kandidáty do soutěže Vesnice roku, by mohla pohovořit také se starostou Studeněvse…
Víte, co mě v této vesnici kromě vroucího čaje, který jsem dostal jak u Kratochvílů i Šlégrů, ještě zahřálo? Zjištění, že navzdory nelehké době z obce nezmizely dobrá nálada, radost a smích.
V obci mají Klub důchodců a ne ledajaký. Existuje při něm estrádní soubor „Šlahoun“, který třeba před Silvestrem ale i na Den matek vyrukuje před občany s pásmem veselých scének a písniček. Zasedací místnost OÚ, kde se akce koná, je nabitá k prasknutí. Už tušíte, kdo asi stojí v čele souboru, rozdávajícího bodrou lidovou legraci? Ano, je to režisér, herec a autor v jedné osobě, Jiří Husník, ve Slaném dobře známý i z účinkování v divadelním souboru Slánská scéna. Při Klubu důchodců existuje také kroužek ručních prací. Na deset žen se vždy v úterý schází a vytvářejí opravdu krásné věci a věcičky. „Máme i svého číšníka,“ chlubí se paní Šlégrová. „Uvaří nám kafíčko, udělá pomyšlení. Samozřejmě je to Jirka…“
Opouštěl jsem Studeněves s dobrým pocitem. Tato obec se rozhodně neztratí. S patřičným sebevědomím může dál psát svoji historii.
Zdeněk Tvrdek
16. 02. 2010, 13:26
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01