Obci vévodí kostelík sv. Barbory obklopený hřbitovem. Foto Zdeněk Tvrdek
Naše dnešní putování míří do Nabdína, obce s asi čtyřicítkou stavení. Bydlí v nich kolem šedesáti obyvatel. Vesnici najdete mezi Hobšovicemi a Velvary. Jen jsme do ní vstoupili, řekli jsme si: „Tady zřejmě lišky dávají dobrou noc.“ Nikde živáčka, dokonce ani psi neštěkali. Jak potom napsat povídání o obci, když nikoho nevidíte, nepotkáte? Nezbylo nic jiného, než stisknout tlačítka zvonků…
První, kdo se nám ukázal byl Vlastimil Hodinář. Do Nabdína, věřte nevěřte, se přestěhoval ze statisícové Plzně. Prý se mu ale vůbec nestýská. Oproti západočeské metropoli je zde božský klid, který jako taxikář, unavený po celonočním ježdění, potřebuje. Pravda, není tu občanská vybavenost, alespoň krámek s potravinami a hospoda, ale do Velvar pro nákup je to jen dva kilometry. Sedne do auta a za chvíli je s tím co potřebují doma. Obecní úřad Černuc, pod který Nabdín patří, sem zavedl vodu, ještě by potřebovali plyn. Je stoprocentně spokojený.
Pan Bučák ze statku na návsi už tak optimistický nebyl. Nabdín, nikoliv v čas naší návštěvy, ale večer a v noci, již není tím klidným místem jako dřív. Stává se eldorádem zlodějů. Je v obci paní, kterou vykradli již šestkrát! Pořádně „vybílený“ je kostel. Zloději ukradli okapy na něm, svodné roury, dokonce dvéře s futry. Vlezli dovnitř a rozebrali kopuli kostela. Pan Bučák vzpomněl dřívějších časů, kdy v obci pořádali různé akce pro děti, karnevaly, maškarní, sportovní soutěže. Teď se občané dokáží leda pozdravit, když se náhodou potkají. Na otázku, jak se OÚ Černuc stará o svěřenou obec ukázal naproti na vývěsku na čekárně pro cestující autobusy. „Asi tak jako o obsah té skříňky, která by nás měla informovat,“ pravil. Dlužno říci, že neinformovala o ničem. Následně nás odkázal na paní, která nám prý o Nabdínu řekne víc.
Měl pravdu. Marie Hrabáková nám nejen poutavě vyprávěla o obci v níž žije 41 let, například o tom, že byli v Bakovském potoce, který tudy protéká, raci větší než lidská dlaň. A ve vodě plno ryb. Přesvědčila nás, že i venkovský člověk se může dobře bavit, když má zajímavého koníčka.
Zálibou této ženy plné vitality je hledat a sbírat zajímavé kameny. Přitom není nějakou odbornicí v mineralogii. Pro ní jsou vzácné kameny, které se ji zalíbí pro svoji barvu, tvar, když něco v její fantazii představují. Má jich na stovku. Manžel vtipně poznamenal, že mají doma malý kamenolom. Sbírá je při svých vycházkách do okolí. Má například kámen představující lidskou lebku, plovoucího delfína, černou madonu, právě načatou tlačenku a mnohé jiné. Jeden z jejích šutrů dokonce podobou připomíná Ádu Hitera, jen má poněkud delší knír. Unikátem je kámen s poklopem, uvnitř kterého se nalézá jako kov tvrdé jádro velikosti tenisového míčku. Na dvorku má i několik částí kmenů zkamenělých stromů.
Paní Hrabáková velmi miluje svoji obec a kraj kolem. „Kdybych mohla, postavila bych si barák nahoře na kopci nad Nabdínem a pořád se dívala na ty krásy, které jsou odsud vidět,“ pravila. „Je odtamtud nádherný pohled na Středohoří, Černuc, Miletice, Hospozín, Paršenk, ale i na druhou stranu ke Kladnu. Já bych nechtěla jinde bydlet než v Nabdíně.“ Čímž zviklala naše přesvědčení, že zde lišky dávají dobrou noc. Ostatně, kde by se tady vzaly, když tu není žádný les.
Tolik z Nabdína. Chcete se tam také podívat? Pohlédnout z jeho vrcholu jako z rozhledny na České středohoří? Cesta je příjemná, vede převážně hezkým údolím. Nejdříve ale musíte vyšlápnou kopec ze Slaného k odbočce na Dolín, potom dva kilometry po rovině do Dolína a pak již jen z kopce nebo po rovině do Hobšovic a Nabdína. Bratru 10 km. Vhodné i pro vyjížďku na kole. Bude-li to pro vás malá zátěž, můžete přidat dva kilometry do Královského města Velvary. Odtud domů autobusem nebo vlakem přes Kralupy nad Vltavou. Šťastnou cestu!
Zdeněk Tvrdek
22. 05. 2007, 21:32
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01