• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Sazená:
Na červen připravují bitvu o pevnůstku

Předešlý starosta obce Emil Šedivý a současný starosta Sazené Rudolf Votruba před barokním mlýnem pana Šedivého. Foto Zdeněk Tvrdek

Cílem našeho dnešního putování je Sazená. Už jste tam někdy byli? Lámal jsem si hlavu, jak se tam nejlíp dostat. Rozhodl jsem se, že to zkusím vlakem. Vystoupil na nádraží v Kralupech nad Vltavou a v půl desáté nastoupil do autobusu směřujícího na Mělník. S výstupem: Nová Ves, rozcestí. Udělal jsem dobře. Odtud to bylo do Sazené 2 km.

Bylo nádherné jarní dopoledne plné slunce. V táhlém údolí, jímž jsem šel, všechno vonělo. Bíle rozkvetlé stromy a keře připomínaly nevěsty. Míjím informační tabule při vozovce. Jedna upozorňuje, že zde začíná okres Kladno. Jiná, že okres Mělník. Napadá mě, že by měla spíš nést označení Slaný, do jehož oblasti Sazená patří. Okres Kladno již neexistuje. Zřejmě tabule ze staré doby.

A jsem v Sazené. Přesvědčuji se: představa, že Velvarsko je jen suchopár, ošuntělé vesničky mezi rozlehlými poli směrem ke Slanému, je mylná. Tahle obec, to je něco docela jiného. Pravdu má básník, jenž o ní napsal: „Víska malá pod Řípem, v krajině tak malebné, v klínu lesů vod a strání, v údolí pevně sevřeném…“

Vlevo proti prvním domkům se zelená fotbalové hřiště Sokola Sazená. Jeho hrací plocha je jednou z největších v republice. Kabiny hřiště jsou jakoby přilepeny k mohutnému dvoukřídlému stavení. Je jím zdejší zámek, vybudovaný na přelomu 16. a 17. století. Kdysi patřil rodu Kinských. V současnosti slouží jako Kulturní dům pro nejrůznější potřeby obce.

Vpravo žlutě svítí budova dětského domova. Je podezřele tichá. Děti jsou asi ve škole, proto ten klid. Opodál na cestě, pod zelenou stráňkou, dva muži. Jeden v montérkách, druhý, zdá se mi rozšafný, pevně stojící, to by mohl být… Přicházím blíže, zdravím, táži se druhého: „Nejste vy zdejší pan starosta?“

Takhle jsem se poznal se starostou Sazené, Rudolfem Votrubou. Po vzájemném představení a vysvětlení, že mým úkolem je napsat o současnosti obce, ujal se ochotně role průvodce. Než jsme vykročili, nedalo mi, abych se nezeptal, proč je dětský domov tak tichý? Aby nebyl. Od října minulého roku je prázdný. Od podzimu přešli chovanci do Dětského domova v Unhošti. „Byli bychom rádi, kdyby budova domova opět začala sloužit,“ říká starosta. „Nechceme, aby zbytečně chátrala. Uvnitř je všechno, jako před odchodem dětí. Veškeré zařízení. Zůstala i dobře vybavená kuchyně a jídelna. Upozorňuji na nedobrou situaci, kde se dá. Majitelem je Středočeský kraj. Víme o několika zájemcích o objekt; je jím například APLA, jež pečuje o postižené autismem. Což jsou lidé s poruchou kontaktu s realitou. Ještě bývalého hejtmana Bendla jsme požádali, aby nám kraj bezplatně budovu předal. Že zajistíme její opravu a využití. Zatím bezúspěšně.“

Sazená je velmi dobře posazená. Obklopena zalesněnými kopci jakoby šlo o vesnici v horách. Domky svítí novými barevnými fasádami. Stavíme se v domečku s nápisem „Potraviny“. V pěkně zařízeném obchůdku si mohou hospodyňky zakoupit základní potraviny. Neschází čerstvé pečivo, uzenina, mouka, cukr, chlebíčky, dorty, mražené zboží a jiné dobroty. V prodejně dochází k zajímavému setkání. Obchodnice Marie Lopouchová nám představuje první majitelku tohoto krámku, paní Knoflíčkovou. Zrovna přišla pro nákup. Obchod otevřela v roce 2000.

Opodál, již na návsi, pan starosta upozorňuje na další zajímavý domek. Pěkně omítnutý s novou střechou. Kdysi to byla obecní váha. Věřit se nechce, že tohle pěkné stavení je betonovou vojenskou pevností, jednou z mnoha, jež se staly součástí obranné linie vojenských opevnění, tzv. Pražské čáry. Byly postaveny v posledních letech první republiky před okupací naší vlasti hitlerovským Německem.

Není v republice takovýto obranný objekt, postavený přímo ve středu obce, maskovaný stříškou. To ale není všechno. Jiná zdejší betonová pevnost se dokonce stala součástí místního barokního mlýna. Do budovy byla přímo vestavěna. Němci se rozhodli všechny tyto bunkry zničit. Ne u všech se jim to povedlo. Pevnůstky, jako ty v Sazené, z důvodu blízko stojících budov, byly vyplněny lomovým kamenem a zabetonovány.

V roce 2007 se skupina místních nadšenců, vedená Alešem Crhou, rozhodla k náročné akci. Vzala sbíjecí kladiva, paličky, majzlíky, lopaty a po několika měsíční dřině objekt na návsi vyčistila a zpřístupnila. Vynesený materiál vážil 32 tun. Nyní je bunkr jako dřív vybaven střílnami i replikami původních zbraní, o čemž se budou moci zájemci přesvědčit 27. června, kdy na návsi proběhne historická bitva o pevnůstku.

Potkali jsme Emila Šedivého, předchůdce dnešního starosty. Vzal nás do svého barokního mlýna s mansardovou střechou a znakem panenského řádu sv. Norberta. Překrásná stavba je chráněnou památkou.

V domě starosty Votruby si povídáme o současnosti Sazené. Obec, kterou řídí má 300 obyvatel a 144 čísel popisných. Vesnicí protéká Bakovský potok. Všude kolem plno zeleně, stromů; ale Sazenští, věrni svému názvu, další sázejí. Třeba 28. března v počtu 40ti brigádníků na pozemku Pod Hájem vysadili více než 2000 jehličnatých a listnatých stromků. V sobotu 18. dubna pro změnu uklízeli okolí cest a jiné prostory v obci. Po práci následovalo posezení u klobásy a pivečka, občerstvení zaplatil obecní úřad.

Možná i ten zdravý vzduch, co tady dýchají, má vliv na to, že se v obci rodí dost dětí. Sazená tím pádem nestárne. Starosta věděl i to, kdy se narodil jejich poslední občánek. Bylo to 6. dubna, světlo světa spatřil Lukášek Hančl. Nebude se nudit: má dva bratříčky a dvě sestřičky. Dvakrát ročně obecní úřad vítá nové občánky. Někdy až šest dětí v roce. Aby až povyrostou, měli kde si hrát, buduje pro ně dětské hřiště.

Dobře si vede fotbalový Sokol Sazená. Hraje III. třídu, vedení oddílu nezapomíná ani na práci s mládeží. V již zmíněném zámku sídlí obecní úřad, je tam i hostinec a pěkný sál. Svoje místo zde má šikovná kadeřnice Venuše Fenglová z Krábčic, pedikúru a manikúru rozjíždí Pavla Vacková. Místní parádnice mají o sebe dobře postaráno.

Padla řeč i o obecním zastupitelstvu. Má osm členů, každý si dokáže říci své. Ale také, což je důležité, se na správné věci shodnout. Místostarostou je muž s dobře známým jménem: Miloš Zeman. Obec má dva zaměstnance: Jiřího Malíka, dobrou duši pro všechno, spraví a udělá, co je potřeba. Na částečný úvazek administrativní záležitosti spolehlivě vyřizuje Jarmila Jeníková.

Nyní k tomu nejdůležitějšímu. Starosta Sazené uznává zásluh minulých zastupitelstev: do obce byl zaveden vodovod a plyn. Nyní stojí obecní úřad před dalším náročným úkolem: položením kanalizace a výstavbou čističky odpadních vod. „V současné době je projekt na toto dílo, zpracovaný Vodárnami Kladno, ve stadiu stavebního povolení a územního rozhodnutí,“ vysvětluje starosta Rudolf Votruba. „Náklady na kanalizaci přesáhnou 25 milionů korun. Počítáme, že z 80 procent by je zaplatila státní dotace z ministerstva zemědělství.“

O Sazené by se ještě dalo napsat mnohé. Jestli někde nemají čím se turistům pochlubit, o této obci to neplatí. Proto její návštěvu všem, kdo rádi putují po zajímavostech regionu, vřele doporučuji.

Zdeněk Tvrdek
02. 05. 2009, 11:42

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.