Dočetl jsem se, že jedna politická strana hodlá do předvolebního boje vyjet na alegorických vozech, protože nemá dost peněz na autobusy jako jiné partaje. Chtějí tak oprášit poválečné tradice, kdy v žádném prvomájovém průvodu nechyběl traktor s přívěsem, na kterém se obecenstvu předváděly živé obrazy. Pamětníci mi potvrdí, že této podívané nebyl ušetřen ani Slaný, který byl až do roku 1960 okresním městem a i zde se každoročně po Londě alegorické vozy valily v plné parádě.
Výjevy reprezentovaly buď úspěchy pětiletky nebo imperialistické rejdy. Prezentace úspěchů budování socialismu bývala nudná a spočívala vesměs v předvádění mužných svalů horníka se sbíječkou či dělníka s kladivem. Jen někdy se organizátoři utrhli a dopřáli pracujícím i trošku sexu pohledem na jednotnou družstevnici vizáže Jiřiny Švorcové, kterak se srpem přehlíží družstevní lány. Daleko zábavnější však byly vozy, na kterých byly barvitě líčeny hrůzy kapitalismu. Vděčným motivem bývali černoši v řetězech, které američtí otrokáři v kápích ku-klux-klanu bili důtkami, nebo mosty, pod kterými spali pracující. V době Korejské války se utrhla fantazie tvůrců těchto monster do neuvěřitelných rozměrů. Snad v žádném průvodu nechyběl nadměrný americký hmyz, do kterého urputně zabodával obrovskou injekční stříkačku socialistický zdravotník. Nechyběl ani strýček SAM v cylindru s měšcem dolarů a prezident USA Truman mávající atomovou pumou. Obojí jim však vyrvali čínští dobrovolníci a Sama i s Trumanem hrdinně umlátili. Po vstupu sovětských hokejistů na světovou sportovní scénu se na plošinách vozů odehrávala i celá utkání, ve kterých dostali suroví Kanaďané důkladně od ‚sborné‘ nařezáno. Na sklonku padesátých let však tradice alegorických vozů pozvolna upadala a jen v Praze pochodovaly uvědomělé žižkovské ženy, které ke svým trikům se šátky nepotřebovaly ani traktor či vlečku.
Dobový prvomájový kolorit by však nebyl úplný bez hesel schvalovaných ÚV KSČ. Jejich seznam měli v průvodu pořadatelé, kteří je s megafonem předříkávali. Stupidní hesla „První máj a slunce k tomu, nechce se nám jíti domů“ vyřvávali na seřadištích už krátce po šesté, aby snad nikoho nenapadlo se předčasně postavit do fronty na banány či jiné nedostatkové zboží. Po několika hodinách čekání se rozdala mávátka, třepetalky i holubičky a průvod se dal na pochod. Provolávaná hesla - s blížící se tribunou na níž stáli představitelé – postupně gradovala. Trvalkou byl „Stalin a Sovětský svaz, proti válce pevná hráz“ nebo „Proč ten strach? S rudou Čínou je nás miliarda!“. Mnohem lépe se však rýmovalo: „Zdravíme syny vítězné Číny“ – „Vyženeme z Koreje, americké zloděje“ nebo „U nás roste pšenice, v Americe štěnice!“ Pokud cyklostylovaná hesla došla, začalo se nanovo. V pozdějších letech úměrně s revoluční náladou i mizejícími alegorickými vozy ubylo i hesel. Vše však zachraňovali lidoví milicionáři, semknutě řvoucí přímo pod tribunou. Také se vám stýská?
Vladimír Rogl
27. 04. 2010, 14:25
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.72%
Spíše ano
17.63%
Spíše ne
15.53%
V žádném případě
24.13%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01