• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Pomsta za srpen

Přestože jsem o KSČ a jejich členech neměl nikdy valné mínění, do určité míry jsem dokázal pochopit ty, kteří v jakési euforii do této partaje vstoupili krátce po válce. Jestliže neviděli a neslyšeli, resp. nechtěli vidět a slyšet, co se dělo v padesátých letech, budiž – možná měli klapky na očích. V době pražského jara však vypluly na povrch všechny zločiny i veškerá svinstva, kterých se „strana“ dopouštěla na občanech této země.

Přišel však „srpen“ a okupace naší země. Přiznám se, že ten okupační týden, kdy jsme na vlastní uši mohli slyšet prohlášení ÚV KSČ o věrolomnosti SSSR, jsem stejně jako mnozí jiní chtěl věřit, že tato strana s neblahou minulostí chce napravit křivdy a zařadit se do demokratického systému. Pochopitelně, že jsem se mýlil, protože bolševika nepředěláš!

Ještě nebyly pohřbeny ani první oběti okupace, když se tzv. „zdravé“ jádro komunistické strany začalo srocovat a připravovat pomstu těm, kteří se v srpnových dnech zachovali jako vlastenci. A pomsta měla postihnout i ty členy KSČ, kteří dali přednost vlastnímu národu před nevítanou a zákeřnou internacionální „pomocí“. Nejinak tomu bylo i v našem městě. Zatímco Koordinační výbor se snažil ze všech sil uchránit město od důsledků vojenské okupace, připravovalo se potrestání jeho členů. Samozvanými soudci se pak staly prověrkové komise, které si nezadaly s nechvalně známými, obávanými uličními výbory padesátých let. Z postů náměstků ředitelů, sekretářů i vedoucích odborů slánské Tatrovky i ČKD musela odejít na jejich rozkaz celá řada schopných odborníků, které poslali buď „k lopatě“ nebo alespoň na podřadné místo.

Jako jedni z prvních byli odvoláni Ing. Nosek, Jaroslav Kostřáb, Otta Hora, Ladislav Roll, ředitel ČKD Ing. Jaroslav Beneš, náměstek ředitele Tatrovky Karel Ležák, Vladimír Procházka, náměstci ředitelů ČKD Dr. Gretz a Ing. Nunvář, vedoucí provozu Josef Čapek či František Pospíšil. Najednou nebyla práce ani pro lidi, kteří zastávali nižší funkce a ze svých míst tak musela Jaroslava Škrdlová, Božena Vidímská nebo Růžena Hladíková. Z práce byly často propuštěny i životní partnerky protagonistů „slánského srpna“ a hněv „pracujících“ dopadl i na hlavy jejich dětí, které nesměly studovat. Zvlášť odporně se zachovala posrpnová lůza vůči slánským lékařům Dr. Horákovi a Maškovi, kteří museli na příkaz OV KSČ Kladno odejít ze slánské nemocnice. Primář Dr. Mašek navíc za dosud nevyjasněných okolností umírá při autohavárii.

Samozřejmě se i odměňovalo. Na takto „uvolněná“ místa nastupují jako kádrové posily soudruzi, jejichž jedinou kvalifikací byla často jen červená legitimace. Řada těch, kteří byli postiženi či naopak odměněni za své postoje v srpnu 68, už nežije. Možná existuje nějaká jiná, vyšší spravedlnost, která to jednou srovná. Stejně však nepochopím, proč trestání lidí za službu vlasti je taková naše česká specifická cesta, která se nevyhnula ani našemu královskému městu.

Vladimír Rogl
09. 09. 2008, 17:19

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.