• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Hájení „škodné“

Když byla před necelými šesti lety na Nový rok znásilněna a zavražděna třináctiletá dívka z Kmetiněvse, záhy se objevila její fotografie i s plným jménem jak v televizi, tak i v celé řadě novin. Přiznám se, že ač sám novinář, nemohl jsem tuto prezentaci nešťastného děvčete pojmenovat jinak, než hyenismem. Teprve po osmi měsících detektivové kladenské kriminálky pomocí testu DNA vraha dopadli. K všeobecnému úžasu to byl spolužák oběti ze sousední obce. Jelikož se však jednalo o pachatele nezletilého, jeho jméno se v žádném sdělovacím prostředku neobjevilo. Vraha poslal soud do specializovaného zařízení pro mladistvé delikventy v Boleticích. Před nedávnem mu bylo osmnáct let – brzy tedy odtud vyjde na svobodu čistý jako lilie a nebude mít ani záznam v trestním rejstříku! Zákon, který chrání příliš mladé pachatele trestných činů, neumožňuje totiž vrahovo jméno zveřejnit. Podobná ochrana se bohužel nevztahovala na jména obětí, což se opět plně projevilo před dvěma roky v tzv. „Kuřimské“ kauze, kdy se v tisku běžně objevovala jména týraných chlapců a naši zákonodárci začali proto konečně vážně uvažovat o legislativní změně.

Správný záměr chránit například dětské oběti před necitlivou publicitou však nakonec díky iniciativě poslance Bendy vyústil v takzvaný „náhubkový“ zákon, který omezuje informování veřejnosti i v jiných situacích. Podle novel trestního řádu a zákona, které platí od dubna, by veřejnost neměla být sice informována o obětech některých trestných činů, ale jak už u podobně spáchaných novel bývá pravidlem, jsou v tomto paskvilu zamíchány mj. i policejní odposlechy. Za jejich zveřejnění hrozí novinářům vysoká pokuta nebo dokonce vězení.

Přenesme se ale do současnosti, kdy v řadě novin budou vzpomínky na události před dvaceti lety. Můžeme pochválit statečnost studentů či zakladatelů Občanského fóra, ale jen proboha neuveřejňujte jména těch, kteří do poslední chvíle stáli na pozicích KSČ nebo dokonce hrozili silou. Ano, můžeme psát o Jakešovi, Štěpánovi či Husákovi, ale jen se nedotýkejme těch malých jakešů, kabrhelek, či fojtíků, kteří dál žijí v tom našem malém kachním maloměstském rybníku a mohli by se cítit uraženi. „Velké“ noviny si možná tu a tam poradí, protože mají nejen štáb šikovných advokátů, ale případná pokuta je nemusí položit. Ovšem pro „malé“ regionální – nadto ke všemu ještě soukromé – by to mohla být záležitost likvidační. A nezbývá jim nic jiného, než ctít zákon, i když si o jeho inteligenci můžeme myslet cokoliv. To samé platí i o hejtmanech, kteří vědomě zákon (byť jiný) porušují a nabádají k tomu i své spoluobčany. Že se tak děje dvacet let po revoluci - je na pováženou!

Divíte se potom, že mne v této souvislosti neodbytně napadá staré latinské přísloví: Quod licet jovi non licet bovi?

Vladimír Rogl
13. 11. 2009, 15:30

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.