• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Šáteček za ostnatými dráty

11. dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou koncentrační tábor v Buchenwaldu a toto datum se stalo Mezinárodním dnem solidarity osvobozených politických vězňů. Původně se týkal jen vězňů, kteří trpěli v nacistických lágrech, ale krátce po „vítězném“ únoru 1948 dostal nový rozměr. Tehdy se začaly plnit cely komunistických kriminálů a posléze i nově budovaných koncentračních táborů především politiky a členy demokratických stran, inteligencí, zahraničními vojáky a těmi, kteří nesouhlasili s nastupujícím zločinným režimem. Záhy se v žalářích ocitly i desítky skautů a také trempů, protože svoboda, volnost a skutečná láska k vlasti, kterou vyznávají, bývá trnem v oku každé totalitě.

Charakteristickým prvkem, který spojoval všechny politické vězně - jak vzpomínal nejznámější slánský „mukl“ Míla Čapek - nebylo utrpení v nelidských podmínkách komunistických lágrů, kde se k nim bachaři chovali hůř než ke kriminálním živlům a vrahům, ale soudržnost a kamarádství, které si přinesli sebou a které jim pomáhaly nejen přežít, ale dokonce se i vzdělávat a bavit. Rozhodně nemínili udělat radost svým trýznitelům, aby upadali do letargie a nebo si dokonce sahali na život. Za všechno mluví i známých sedm „n“, které si zvláště děvčata vyšívala na své muklovské kapesníčky. Jen zasvěcení věděli co znamenají: „Nás Nemůže Nikde Nikdy Nikdo Ničím Naštvat!“

Možná to zní podivně, ale i v lágrech uprostřed vražedné práce existovaly skautské oddíly a trempské osady – vždyť „zločinem“ jejich členů byla touha po svobodě a láska k rodné zemi. A stejně jako proslulý šáteček se 7 N - stala se určitým symbolem i písnička Šáteček, kterou složil v cele pankrácké věznice trempský bard Jindra Hartl a která se šířila po věznicích a koncentrácích bez ohledu na ostnaté dráty, které je obklopovaly - protože volnost a svobodu nikdo nikdy spoutat nemůže!

Šáteček

Už se tvůj šáteček v dáli ztrácí, smutek v duši mám.

Já se pro tě v cele na Pankráci asi ustejskám.

A to proto jen, že jsem svou zem měl tak rád - dělí nás ostnatý drát.

Chtěl jsem s tebou jíti od oltáře, zdravé děti mít.

Místo toho musím v potu tváře na bolšány dřít.

A to proto jen, že jsem svou zem měl tak rád - dělí nás ostnatý drát.

Nad Kladnem už bledne rudá záře jak má naděje.

Nepůjdu však světem s puncem lháře – což podstatné je.

A to proto jen, že jsem svou zem měl tak rád - dělí nás ostnatý drát.

Není vhodné mít svůj vlastní názor, jsou s tím potíže.

Tím pádem mě státní prokurátor šoupnul za mříže.

A to proto jen, že jsem svou zem měl tak rád - dělí nás ostnatý drát.

Zdá se, že dvacet let po pádu totality už nic takového nehrozí a že by to demokracie ani nepřipustila. Stačí však pozorně poslouchat některé politiky, kteří touží po moci tak usilovně, že voličskému stádečku slíbí i nesplnitelné a pro svou slávu jsou ochotni se spojit třebas i s Marťany. V takovém případě pak nechť naši zem ochraňuje sám Bůh!

Vladimír Rogl
17. 04. 2010, 17:22

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.