• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Minuta po dvanácté

Květnových oslav Dne vítězství se kromě politiků, představitelů měst a nepříliš širokého počtu obyvatel zúčastňují i poslední veteráni 2. světové války. Nejinak je tomu i v našem městě.

Když se v roce 1968 ve stínu okupačních tanků oslavovalo padesáté výročí vzniku, tehdy ještě československé republiky, objevili se na veřejnosti ve vybledlých uniformách po dlouhých dvaceti letech vynuceného odmlčení i prošedivělí legionáři. Generace sklonku šedesátých let vnímala tyto veterány první světové války málem jako něco exotického. Jejich řady notně prořídly nejen věkem, ale mnozí z nich zahynuli na bojištích druhé světové války, v nacistických koncentračních táborech, komunistických lágrech i na popravištích.

Tato vzpomínka na tuto ojedinělou hodinu pravdy v tom dávném „osmašedesátém“ mne vždy naléhavě osloví v květnových dnech, kdy si připomínáme ukončení 2.světové války. Tehdy si uvědomuji, jak se každoročně opakuje historie. Zásluhy desetitisíců našich zahraničních vojáků, stejně jako příslušníků domácího odboje, jsou často zlehčovány a jakoby byly odsouzeny k zapomnění. Našim otcům a vlastně dnes už i dědům, kteří žili se svými rodinami v okupovaném Protektorátu, se navíc často přisuzuje jen pasivní očekávání osvobození od spojeneckých armád. Pochybné Švejkovo dědictví a Dračí setba v podobě dlouholetého překrucování, zamlčování či přímo záměrného a násilného gumování našich dějin, přinesla své ovoce. Čas a historie sice snad jednou všechno napraví a zhodnotí, ale pro skutečné hrdiny, kteří neváhali nasadit své životy pro obnovu Masarykovy republiky, bohužel už jen posmrtně. Vzpomínková setkání jsou stále početně slabší. Živé legendy našeho národního osvobození pomalu odcházejí a je smutné, že to málokdo vůbec zaregistruje. Špalír uniforem u krematoria či na hřbitově, oslavné proslovy, poduška s medailemi a čestná salva spolu s vojenskou hudbou jsou už jen projevem špatného svědomí a nemohou zakrýt pramizerné chování k veteránům v době jejich života.

Vím, o čem mluvím, protože pravidelně navštěvuji schůzky i setkání veteránů druhé světové války sdružené v našem regionu v rámci  Československé obce legionářské. Ještě je sporadicky můžeme potkat při vzpomínkových či pietních slavnostech na slánském hřbitově či na letišti koncem října nebo v květnu, ale je už jen otázkou času, kdy odejde i poslední z nich, aby se zařadil do nespočetné armády stínů.

Vladimír Rogl
10. 05. 2011, 18:40

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.