• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Kazy na sametu

Krátce po uveřejnění loňské „opožděné reportáže“ o průběhu sametové revoluce ve Slaném mi zavolal jeden čtenář a pozastavoval se nad tím, že jsme neuváděli jména těch, kteří hájili ze všech sil dodělávající režim. Prý by bylo dobré, aby jejich jména nezůstala v anonymitě a aby i jejich sousedé a známí o nich věděli. Snažil jsem se mu vysvětlit pravidla tzv. „náhubkového“ zákona, což čtenář komentoval poznámkou, že takový zákon akorát chrání lumpy a jal se vyprávět s určitou dávkou hořkosti i sebeironie příběh, který prožil právě v osudovém roce 1989.

Bylo to v létě onoho roku, kdy se občanská veřejnost začala probouzet z letargie a stále více lidí mělo odvahu veřejně projevit touhu po společenských změnách. Mezi lidmi se začala masově šířit petice „Několik vět“. Marně se Jaroslav Kojzar s Marií Boudovou z Rudého Práva mohli rozsypat zlostí, počet těch, kteří výzvu podepsalo, rapidně rostl. Proti těm, kteří dávali najevo touhu po obnovení demokracie a po dialogu, však zatroubili do útoku tisíce těch malých jakešů a fojtíků v obcích a závodech či organizacích.

A příběh protagonisty našeho příběhu pokračuje: Dodnes neví, kdo mu anonymně poslal do zaměstnání text „Několika vět“ v době, kdy byl na dovolené. Dříve však než se adresát z dovolené vrátil, otevřela obálku pracovnice podatelny, která ji operativně předala vedoucí kádrového odboru. Po návratu z dovolené byl adresát bez udání důvodů přeřazen do nádvorní čety na podřadnou práci. V zápětí pak následovala výpověď k poslednímu listopadu. Ze známých důvodů však už k vyhazovu nedošlo a naopak bylo požadováno Občanským fórem zrušení systemizovaného a dobře placeného místa šéfové kádrového útvaru. Obávaná kádrovačka z organizace odešla s vysokým odstupným a říkalo se, že díky svým konexím, na lepší. V dalších měsících si vedení podniku zahrálo známou hru „škatule, škatule, hejbejte se“ a prosperující podnik brzy zkrachoval. Náš čtenář spolu s ostatními skončil na ulici a po určité době se na základě inzerátu ucházel o místo v nově vzniklé společnosti a byl pozván k pohovoru. Jaké však bylo jeho překvapení, když v křesle personálního manažera seděla jeho známá arogantní kádrovačka a výsledek přijímacího pohovoru tak byl dán předem. Vrcholem však bylo to, že ředitelem této firmy byl bývalý okresní tajemník strany. Tedy, té komunistické! Nějak se prý přece živit musí!

Vladimír Rogl
09. 11. 2010, 18:55

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.