• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Boží mlýny

Do konce listopadu byly na Masarykově náměstí ve Slaném vystaveny panely s portréty a životopisy příslušníků nechvalně známé komunistické tajné policie – StB, kteří mají s naším městem určitou spojitost. Někteří z nich dosud ve Slaném žijí a obyvatelé Slaného je znají – jsou jejich sousedy nebo s nimi chodili do školy.

Skutečností je, že tato výstava pod širým nebem přitáhla velkou řadu lidí, měla své zastánce i odpůrce. Právě těm druhým vadí to, že jsou jejich sousedé veřejně pranýřováni, když vlastně plnili ve své době jen svoje služební povinnosti a dnes už nikomu neškodí. Jiným naopak vadí spíš to, že podobná expozice místních estébáků nebyla uskutečněna mnohem dříve.

Těm, kteří výstavu odsuzují a vystavené pány (vlastně soudruhy) litují – aniž něco ví o jejich činech a obětech - bych rád připomenul, že se nejedná o řadové policajty, kteří bojovali proti zločinu a kteří jsou potřební v každém režimu. Jsou to muži, kteří se vědomě dali do služeb zločinného systému a sami se vydali na cestu zla. Oni byli těmi, kteří povýšili třídní nenávist nad zákony a při vyšetřování skutečných i vymyšlených provinění vůči komunistické straně se neštítili těch nejbrutálnějších metod – fyzických i psychických – které si v ničem nezadaly s praktikami gestapa. Zůstávala za nimi krvavá stopa, týrání a mučení, zástupy lidí odsouzených k dlouholetým žalářům, rozkradené majetky, rozvrácené rodiny, zničené lidské osudy i existence. V neposlední řadě pak slzy nevinných žen a dětí. To byla ta jejich služba straně!

Ale vraťme se k těm „našim“ hodným slánským estébáčkům. Co zlého mohl dělat ten důstojně vyhlížející starý pán, který se rád prochází právě po tomto náměstí? V padesátých letech pozatýkal ve Slaném přes dvacet mladých lidí, ze kterých vytvořil protistátní skupinu. To, že se navzájem ani neznali, byl pro pana H. jen malý detail. Ti kluci byli vyloučeni ze škol a odseděli si dlouhá léta v kriminále. Jeho estébácká penze vysoce převyšuje důchody jeho obětí. S atmosférou strachu uměli dokonale zacházet i jeho mladší – také žijící - kolegové, kteří v osmdesátých letech patřili k nejobávanějším. „Samet“ je nedokázal potrestat a oni se – díky svým kontaktům z doby minulé - dokázali dokonale zahnízdit v nových poměrech. Působí jako správcové konkurzní podstaty, likvidátoři firem, kšeftují s byty i s lidskou důvěřivostí a beztrestně se pohybují velmi často na hraně zákona. To je máme litovat?

Dlouholetý vězeň - převor Anastáz Opasek, říkal, že jako křesťan je povinen svým trýznitelům odpustit, ale známý slánský „mukl“ Míla Čapek k tomu dodával: „To by ale o to odpuštění museli stát!“

Portréty slánských estébáků jsou tedy jen nepatrnou splátkou za činy, které tato zločinecká organizace spáchala proti slušným lidem a našemu národu. Jejich oběti se totiž vesměs lidské spravedlnosti nedočkaly a musí proto jen doufat ve spravedlnost vyšší!

Vladimír Rogl
01. 12. 2009, 12:12

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.