• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Tatínka jí před šedesáti lety odvedli estébáci

Rodina Václava Tučka na sklonku roku 1947. Pan Tuček s manželkou Zdenou a dcerami Zdenkou a Václavou. Foto rodinný archív paní Hromádkové

Otec třiasedmdesátileté paní Zdenky Hromádkové, Václav Tuček, byl sedlák, který od roku 1940 hospodařil na pronajatém statku v Lidicích u Slaného. Statek měl výměru 112 hektarů a bylo zde šest párů koní, asi padesát krav, voli i prasata – tedy dost dobrý důvod pro komunisty, aby jeho nájemce prohlásili za kulaka.

O statek se staral především šafář a několik zemědělských dělníků, kteří měli na starosti pole a dobytek.  Přestože byl pan Tuček u sousedů oblíbený a neměl problémy ani se zaměstnanci, ke kterým se choval vždycky spravedlivě, stal se v únoru 1948 jedním z prvních lidí na Slánsku, kteří byli zatčeni a uvězněni. Jedním z důvodů bylo zřejmě jeho členství v národně socialistické straně, přestože se nejednalo o funkcionáře, ale o řadového člena. Tučkovi měli tehdy dvě dcery. Zdence, která dnes žije v Tachově, bylo dvanáct let a chodila do školy ve Slaném, Na Hájích. Její sestra Václava byla o tři roky mladší.

Vy jste byla u zatčení svého otce. Vzpomenete si ještě, jak celá tato věc probíhala?

Jistě, na to se přece nedá zapomenout. Už ve středu 25. února kolem poledne jsme se doslechli o zatýkání funkcionářů a členů národně socialistické strany ve Slaném, z nichž někteří byli tatínkovými dobrými známými. Nezdálo se však, že by rodiče měli nějaké obavy, protože otec byl jen řadovým členem a věřili, že když otec normálně pracuje a nic zlého nedělá, že se mu nemůže nic stát. Večer téhož dne se vrátil z obhlídky hospodářství a strojů k přípravě jarních prací. Když jsme po večeři odešly se sestrou spát do svého pokojíku, zaslechly jsme bouchání na vrata. Před vraty stálo auto a vstupu dovnitř se dožadovali dva pánové v civilu. Byli to policisté ze Slaného – členové komunistické Státní bezpečnosti. Shodou okolností tyto muže naši znali a v první chvíli asi hned nepochopili, o co vlastně jde. Pustili je tedy dovnitř a kupodivu se zdálo, že jde jen o pozdní nečekanou návštěvu. Pánové vešli dovnitř a teprve po delší nenucené konverzaci jeden z nich prozradil pravý účel návštěvy. Tátu přišli zatknout a odvézt – podle jejich slov – k nějakému malému výslechu a vyšetřování. Tatínek se tedy oblékl, krátce se s námi rozloučil a s pány odešel. Pak jsme ho neviděli osm měsíců.

Měla rodina informace, kde se nachází?

Nejdříve byl vězněn v okresní věznici ve Slaném – ta byla před šedesáti lety v budově vedle gymnázia. Dnes je zde poliklinika. Později (shodou okolností v den jeho devětatřicátých narozenin) ho eskortovali do věznice v Ruzyni.

Byl souzen nebo odsouzen?

Já vlastně ani nevím. Po letech jsme po tom se sestrou pátraly a z Kladna nám napsali, že nikde nemohou najít žádné doklady o soudu. Vypadá to tedy tak, že asi souzen nebyl a ve vězení byl bez soudu. Jako by někdo potřeboval otce se na nějaký čas zbavit a udělat „pořádek“ na jeho hospodářství. Ve vězení byl celých osm měsíců a protože při ruzyňské věznici byl tehdy i statek, pracoval tam jako vězeň. Ve vězení se setkal i s dalšími lidmi ze Slánska, byl mezi nimi například i předválečný politik, pan Malypetr. Tatínek později říkával, že tam byla z okolí zavřena spousta sedláků a mnozí, stejně jako on, rovněž nevěděli proč.

Co se mezitím stalo se statkem?

Jelikož ten statek jsme měli vlastně v pronájmu, a byl tam i šafář, tak statek fungoval dál. Mamince bylo mezitím nařízeno, že se musíme ze statku vystěhovat. Museli jsme tam vlastně nechat skoro všechno, co jsme měli – mohli jsme si vzít jen pár kousků nábytku, a odstěhovali jsme se do Hudlic u Chomutova k tatínkově sestře. Statek byl později zestátněn.

Po osmi měsících se tedy vrátil? Vrátilo se všechno do starých kolejí?

Na statek musel tatínek pochopitelně zapomenout, protože ze Slaného přišel příkaz, že musí jít pracovat na důl Zdeňka Nejedlého do Libušína. Ze dne na den se tak stal ze sedláka horníkem a na šachtu dojížděl z Hudlic. 

Na jak dlouho?

Nevím to dnes už přesně, ale myslím, že na šachtě byl asi tři roky. Vedení šachty však přišlo na to, že otec je technicky velmi zručný, a tak ho poslali pracovat do kotelny. Později se mu přece jen podařilo získat místo hospodáře ve statku a mlejně ve Vokově, a tak jsme se znovu stěhovali na tuto samotu. Jeho zařazení mi paradoxně pomohlo i k tomu, že když jsem se v roce 1951 přihlásila na Hospodářskou školu, byla jsem přijata díky tomu, že tatínek byl vlastně v té době dělník. Jako dcera statkáře bych asi studovat nemohla. 

Měl se svým vězněním ještě nějaké problémy?

To, že si pobyl těch osm měsíců ve vězení, se s otcem táhlo vlastně po celý život. Někteří funkcionáři ho považovali za kriminálníka, přestože se nikdy ničím neprovinil. 

Neuvažoval někdy o tom, proč se to stalo, proč ho zavřeli?

Možná ho to někdy napadlo, ale ničeho se nedobral. Když jsme ještě byli v Lidicích – tak se často zastával jiných lidí, o kterých si myslel, že si to zaslouží. Například pana Beránka z Drchkova, který měl nedorozumění s jedním agresivním kočím. To už také někteří dělníci na statku vstoupili do KSČ a vadilo jim, jestliže se někteří lidé měli lépe než oni. Otec zemřel v roce 1974 ve svých pětašedesáti letech. Tehdy mi maminka dala všechny možné papíry a doklady, a říkala: „Víš co? K ničemu to není, raději to spal!“ Když jsem to pak pálila, tak jsem tam našla papír, na kterém bylo napsáno, že Václav Tuček se zastal sedláka proti kočímu. Mohu se tedy domnívat, že to mohla být msta některého ze zaměstnanců.

Co si dnes o té době myslíte po šedesáti letech?

Je to sice už dávno, ale pamatuji se, že naši měli s lidmi na statku docela dobré vztahy. To, co se stalo, bylo pro nás naprosto nepochopitelné. Já vím, že těch pár měsíců ve srovnání s dlouholetými tresty pro nevinné lidi, se nezdá tak strašné, ale příšerné je už vůbec to, že někdo mohl být jen tak pro nic za nic zatčen a bez důvodu držen ve vězení. Na to by se nemělo zapomenout, a doufám, že se to už nikdy nebude opakovat. 

Vladimír Rogl
04. 11. 2008, 23:13

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.