Bylo mi v té době, tuším že, pět nebo šest let. Rodiče do našeho domu přivezli malou chlupatou kuličku, co se lehce vešla do dlaně. Pořád spala, jedla nebo dělala loužičky. Na její první zaštěkání jsme si počkali celkem dlouho, ale ona této zbraně stejně nikdy moc nevyužívala. Betynka byla tak strašně hodná, že by snad i zloděje přitítala veselým vrtěním ocásku. Vždycky, když někdo přišel, přiběhla k němu, občas udělala samou radostí loužičku a nikdy se na nikoho neosopila.
Avšak jednou, když jsme jeli na dovolenou, tak jsme Betynku museli nechat u babičky na chatě. A tam se to stalo. I po těch letech se mi o tom ještě stále špatně mluví. Hrdlo se mi svírá a do očí se derou slzy. Ale už je to za námi, musím to překonat. Tedy v té době, kdy my jsme byli na dovolené, se šla jednou Betynka projít na pozemek. Asi by bylo záhodno říci, že to byl malý a drobný yorkšírek. V tu ránu se ovšem ze dveří našeho souseda vydrali dva ohromní ovčáští psi. A před nimi Betynka neměla šanci. Myslím, že není nutné vysvětlovat co se dělo dále, jen snad řeknu, že po té příhodě, co jí napadli, se babička s dědou okamžitě sebrali a odvezli jí k veterináři. Tam si několik dní poležela po těžké operaci a pak si jí mohli moji prarodiče odvézt opět na chatu. Ovšem následujícího dne, v deset hodin dopoledne, naše holčička vydechla naposledy.
Vím, že za to nemohu, ale nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem s ní v její poslední hodince nebyla. Že jsem nemohla na tváři pocítít její poslední dech a nemohla vnímat, jak její dušička stoupá k nebesům. Ale já cítím, že je pořád s námi a tam zeshora se na nás dívá. A teď promiňte, musím už jít – Šarlotka, má nová krev v žilách si vyžaduje pozornost a potřebuje jít ven.
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
30. 10. 2009, 14:20
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.91%
Spíše ano
17.69%
Spíše ne
15.36%
V žádném případě
24.04%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01