Sakra, Majdo, kde máš srst?

Babička se zhruba před dvěma lety přestěhovala do jiného bytu. Aby se novém působišti lépe zabydlela, pořídila si fenku.
Dlouho dopředu jsme jí vybírali rasu. Zvažovali jsme všechny pro a proti – abychom jí nekoupili bernardýna a babička kvůli němu nemusela spát na balkóně, nebo nějakého uštěkaného hafana a sousedi jí za to nevystěhovali z domu.
Nakonec jsme se rozhodli pro jezevčíka. A aby nebyl takový obyčejný, vybrali jsme drsnosrstého. To je jezevčík s delšími chlupy.
Koncem října jsme si pro ni jeli. Dostali jsme jedno z asi deseti štěňátek, pytlík s granulemi na dva dny a sbohem. Byli jsme z toho tak trochu rozčarovaní, že nás paní vypakovala tak brzo. Ale co – Majdu máme, jedeme domů.
Majda se nijak nelišila od normálního jezevčíka. Akorát měla (a má) jeden cecík navíc. Čekali jsme, kdy se osrstí a my budeme mít vytouženou drsnosrstou jezevčici.
Čekali jsme týden, měsíc a nic. Majda rostla, ale pořád to byla normální jezevčice. Nic, kromě lichého počtu cecíků, na ní nebylo zvláštní.
Už jsou tomu dva roky a my už jsme čekat přestali. Majdu máme rádi i bez chlupů a kdyby nám někdo nabídl, že ji vymění za drsnosrstou, nepřistoupili bychom na to.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284