Zašpinění kamarádi

Nejednalo se o mé psy, ale přišel jsem s nimi hodně do kontaktu. O letní prázdniny jsem se jako obvykle projížděl na kole. Zrovna jsem jel po polní cestě mezi Lotoušem a Libovicí a před kolem my proběhl bílý pejsek. Zabrzdil jsem a podíval jsem se po okolí, jestli tady nemá někde pána. Nikde nikdo nebyl. Sesedl jsem z kola a šel jsem se podívat kam pejsek běžel. Vyšel jsem na pole a přede mnou byla mrtvá straka. Pes jí začal ohlodávat. Pochvíli se za mnou objevil další pes. Vypadal úplně stejně akorát měl černou barvu. Byli to asi sourozenci. Oba se pustili do straky a při tom si různě hráli. Všiml jsem, si že jsou špinavý, neupravení a jeden měl zakrvácenou nohu. Uvědomil jsem si, že je tam asi někdo pohodil. Bylo mi jich líto, ale domů jsem si je vzít nemohl. Ještě chvíli jsem je pozoroval a pak jsem jel dál. Následující den jsem se vydal tou samou cestou a opět jsem je našel na tom samém místě. Ten den jsem se rozjel po okolních vesnicích a koukal po plakátech. Myslel jsem si, že někomu utekli a že ten někdo třeba vyvěsil nějaký plakát, ale marně. Nikde žádný plakát nebyl. Když jsem se vrátil zpátky do vesnice, tak jsem oba pejsky našel před naším domem. Říkal jsem si jaká to byla náhoda, že se zatoulali zrovna před náš dům. Přivlastnil si je náš soused. Myslel jsem že je umyje, nakrmí a obváže jim zranění. Jenže ono nic. Další den vypadali úplně stejně jako kdysi a navíc běhali po silnici. Nemohl jsem to nechat jen tak, vzal jsem granule které naše rozmazlené kočky nejedli a šel jsem jim trochu nasypat. Rád bych jim dal nějakou psí stravu, jenže psa nemáme, tak na co by nám byli psí granule? Snědli celý pytlík granulí. Byli asi hodně hladový. Další den jsem je opět viděl jak běhají po silnici. Sedl jsem si k počítači a otevřel internet. Najednou jsem uslyšel takový divný zvuk. Jako by bouchnutí. Rychle jsem vykoukl z okna a velice rychle jelo přes ves veliké auto. Bylo to Audi a mělo Pražskou značku. Určitě nejelo padesát. Muselo jet minimálně 80 km/h. To je Pražákovi podobné, řekl jsem si. Než jsem zavřel okno, tak jsem uslyšel hlasité kňučení. Na silnici ležel ten bílí pejsek. Byl to hrozný pohled, byl celí od krve. Auto ho muselo přejet. Párkrát hlasitě zavil a pak zemřel. Ten hrozný zvuk si vybavuji i dnes. Černého pejska už jsem také nikdy neviděl. Kdo ví co s ním náš soused udělal.

Dnes má svátek Barbora

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.91%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.36%

V žádném případě

24.04%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3295