Máš moc pěkný bačkory...

,, Když se to narodilo, bylo to takové malé, slepé nic i do dlaně se to vešlo..."

Tak přesně tohle mi má panička předčítala ani nevím kolikrát. Lépe se mi usínalo i přemýšlelo... Moje druhá nejoblíbenější činnost. Ale zpět na začátek... Zpět tam, kdy sem je poprvé viděla i cítila... Lidé a má nová rodina.

Jen tak si přišli, vzali mě do ruky a prohlásili... ,, Ta se bude naší Ladušce líbit". Pak už si nic moc nepamatuju. Moc se mi od maminky nechtělo, co Vám budu povídat. Kousala jsem a škrábala, ale byla jsem jim všem spíše pro smích.  Všichni byli tak velcí a měli velký zuby, o těch tlapkách ani nemluvím. Naložili mě do nějaký krabice a odvezli neznámo kam.
Zas tak špatné to ale nebylo. S napětím tam na mě čekala nějaká holčička, asi ta Laduška. Byla moc legrační, pořád předemnou utíkala a byla skoro stejně malá jako já, takže skoro moje sestra.
Měla ale něco, co sem jí zkrátka nemohla dopřát! Zajíce!!! Velký, plyšový, huňatý, chlupatý a tak nebezpečný bačkory se zajícem! A co bylo nejhorší... Byli větší než já, to teda ani náhodou. V té době mi říkali dravá šelmičko, ale já si nemohla pomoct, tihle vetřelci mi kamarádku žrát nebudou!
Nebojte se, všechno to dobře dopadlo! Kamarádka to přežila, dokonce i nohy jí zůstali a to sem jim moc velkou naději nedávala. Tihle zajíci už mi do života víckrát nevstoupili a udělali dobře. Díky mé mladičké odvaze teď spokojeně ležím u mé paničky se kterou jsem prakticky vyrostla a je mou nejlepší kamarádkou, stejně jako já jí...

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284