Jak jsem zdrhla

Taaak, zase jsem se byla po dlouhé době podívat venku. Znáte to, běháte si takhle po zahradě a najednou, co to nevidím...KOČKA. Hop, skok a dvoumetrový plot je pro mě hračka. Čičičí....už si pro Tebe jdu...po návsi se rozlehne můj přenádherný zpěv....hafhafhafhafhaf. Nechápu, jak se někomu nemůže líbit, přece tak libě zní.

Sakra, proč existují ty velké stožáry? Má to plno rukou a v létě z nich padají ty lahodné kulaté věci. Chjo, a mám to, kočička si vylezla úplně na tu nejvyšší ručku a teď se mi vysmívá. No nic, jdu obhlídnout terén. Měla bych pozdravit toho dobrmana odnaproti. ,,Nazdaaaar, jak pak se máte?" slušně pozdravím. ,,Kdepak si byla tak dlouho šťabajzno? Už se mi po tobě stýskalo." Ani nevíte, jak taková věta dokáže zahřát, zvlášť od takového krasavce. Čumáček na čumáček a zase letím o kousek dál. Doběhnu až na konec vísky k voňavému lesíku. Mám chuť na veveřičku, nebo ptáčka.

Hele, žabant. Takže přikrčit, trošičku se připlížím... ještě kousíček, taaak, a hop!... Jejda, proč má křídla? Také chci mít křídla, to by viděl potvorák, jak bych si ho odnesla domu na zahradu. Dám si druhý pokus. Znovu přikrčit a rovnou vystartovat. A už si ho nesu. ,,Nemávej tak křídly, mám to peří i v čumáčku, vždyť mě udusíš." A neposlechne a neposlechne. Dobře, jak chceš potvoráku. Zastavím se na návsi, přidržím si ho tlapami a udělám mu kolotoč. Lítá peří. Jeee Vánoce, ale ne bílé. Ale co to nevidím, panička. Měla bych ji ukázat mou kořist. Koukej, koukej, líbí se ti? Přiběhnu k ní na dosah ruky. Podívala se na mě pekelným pohledem, ach jo, můj úlovek se jí asi nelíbí. Dobře, jak chceš, ukážu ho jinde, tam mě aspoň pochválí. Rozeběhnu se a paničce ukážu záda a frnk, jsem pryč. Přeci víte, že ho už nejdu nikomu ukázat, mise byla splněna, panička ho viděla. Tak teď mi nezbývá, nic jiného, než najít nějaké klidné místečko a dát se do toho, ještě teplého lahodného, masíčka.

Hele, otevřená stodola...,,Vrrrr, co tu chceš?" vybahnul na mě velký halama. Začala jsem couvat s žabantem v tlamě a tiskla ho pevně zuby. ,,Dej sem žabantíka, nebo tě rafnu." lekla jsem se, žabantíka upustila, vzala jsem nohy na ramena a upalovala jsem domů. Vidíte, panička mi nechala otevřené dveře. Možná se ji žabant líbil, ale já jí žádného nepřinesu, škoda, tak příště.

,,Sandy, Sandule?" zavolám, prohledám zahradu. Cítím, jak rudnu. Kde je? To snad není pravda. Co si o sobě myslí? Zase určitě zdrhla za kočkou. Stejně ta micina vyleze na strom a Sandy bude mít po srandě. Otevřu dveře a stoupnu si doprostřed návsi. Ježiši, co to má v tlamě, vždyť to ještě mlátí křídly. Bažant, kde ho vzala? ,,Sandy, k noze." skřípou mi zuby pod těmito slovy. Ale milý pejsánek zdrhne. Zajímalo by mě, kde objevila bažanta. Nechám otevřené dveře, jen pro jistotu, kdyby se milostpani uráčila přijít domů.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%