Troska

Ticho rozprostírá své perutě. Padá jako vlny něčeho, co není ani plynné, ani kapalné. Nepřerušuje se. Ani dechem, ani tlukoucím srdcem, ani myšlenkou. Jedině prach poletuje mrtvou místností a nakonec dopadá na nehybné tělo. Prázdnou skořápku.

Není hezký. Má špičatý, krysí obličej, mastnou pleť, mastné vlasy – prostě takový člověk, kterého by jste se nejraději ani nedotkli. Pokoj je dost zaneřáděný – zbytky od jídla, rozházené oblečení, rozbitý MP3 přehrávač. Žádné knihy, žádná pera, žádné hudební nástroje – nic, kromě zapnutého notebooku, plného debilních her, ve kterých se běhá s puškou a střílejí se nestvůry z cizích planet. Na chlapci nejsou stopy násilí, ani sebevraždy. Nikdo ho nechtěl, on nechtěl nikoho – svět ho nenáviděl a on nenáviděl svět.

Čí je ta hmota bez života?

Bylo to dítko ulic Paříže s několika neznámými otci, matkou, která ho nechala napospas hned po porodu, aniž by se o něj postarala a bez přátel.

Jmenoval se Nicolai - Nicolai, bez příjmení. Často hořce plakal v ústavu, kam ho donesl nálezce – nálezce nahého novorozeněte. Hořce plakal, hořce nenáviděl všechny okolo sebe a smál se jenom, když se mu podařilo někoho ztrapnit, nebo něco získat. Zkažený světem, ve kterém ho nikdo nemiloval. Kleptoman, cholerik, zlé dítko ulice. Nikdo se po něm neshání a najdou ho možná až začne jeho skořápka hnít a rozkládat se. Zbabělý, rozhněvaný, zlý, nechápavý, ignorantní. A přesto by vás možná zaujal. Jeho oči byly chladné a hluboké, pohled tichý a ledově vypočítavý.

Toulával se po ulicích, sbíral nedopalky, plival na turisty, zahrával si s drogami… - troska.

Jako malý neobratně kradl a byl tichý. V deseti letech začal být žádostivý a nenávistný. V patnácti si jako feťák zahrával s city dívky, potom jí zběžně zbil a zlomil jí srdce. Neustále nemocný, neustále plný nenávisti a zlozvyků, které velebil. Všechno ho bolelo a nikdo už mu nechtěl pomoci. O rok později ho zmlátili jiní feťáci a on musel do nemocnice, kde ho začali léčit z nespočítaných závislostí. Utekl... A teď tady leží a nikdo nezná jeho poslední chvíle, kromě toho, kdo pro něj nikdy nic neznamenal – snad právem.. boha. Boha, který to dopustil, boha, který pro něj neexistuje. Všechno bolí a upadá do zapomnění. Jedna stránka se otáčí. Odešel, ničemu nepomohl, nic nezměnil, jenom za sebou nechal zlomenou duši Clarisi.. Byl to asociál a stejně by vám ho bylo líto...

A přitom žil pro nic. Byla to podlá svině, která si s lidmi zahrávala, když mohla a o nic jí nešlo – jen o něj. Jako Glum nenáviděl sebe a přesto se miloval. A přesto by jste na něj ani nesáhli. Ani byste nechtěli vidět Clarisu a ovázat jí šrámy, stejně by jste váhali s tím, zda ho zachránit.

Omílejte, kdo je to, omílejte podstatu, omílejte jeho zkaženou osobnost a zkažený, nudný život a k ničemu se nedobereme. Zjistíte jenom jedno... Že nedokážete být soudci.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283