Cesta domů

Zvoní… Běžím rovnou do šatny, tam popadnu bundu a pospíchám ke svému kolu. Naskočím a šlapu... Jsem tak šťastná, že už jsem zase na cestě zpět. Přes prázdniny jsem si odvykla celé dopoledne sedět v místnosti a šíleně se nudit. Přemýšlím o tom, co budu dělat. I když ani nevím proč, protože jak se začne ruch města ztrácet daleko za mými zády, uvědomuji si, že už jsem zase pryč. Pryč z města. 

Čím jsem dál, tím více pociťuji touhu nejet rovnou domů, ale stavit se na mém oblíbeném místě. Míjím odbočku na naši vesnici a pokračuji dál, jako bych ji přehlédla. Teď mě čeká čtvrt hodiny cesty do kopce. Námaha vynaložená na jeho zdolání je velká, ale stojí za to.

Konečně jsem na místě. Odkládám kolo a batoh a lehám si do trávy. Cítím vůni, vůni čerstvě posekané trávy a ta ve mně vzbouzí pocit uvolnění. Zula jsem si sandále rozeběhla jsem se napříč té velké travnaté plochy směrem k lesu. Kousek od lesa se zastavím a zaposlouchám se do toho úžasného přírodního koncertu. Vše je tak krásné a neponičené. Znovu si lehám do trávy a poslouchám šum lesa doprovázený ptáky jejich vznešenou árií. Je skvělé jenom tak ležet a vědět, že mám dost času, abych si mohla poslechnout ještě další skladby.

Ležím a dívám se na les. Je jehličnatý. Krásně tu voní borovice. Na rohu stojí dva osamělé stromy vinoucí se k sobě jako milenci. Právě v jejich korunách sedí ptáci a přenádherně pějí. 

Mohla bych tu takhle ležet celou věčnost, ale pohled na les zalitý červenou září mi připomněl, že už bych měla jít. Teď už se musím rozloučit s přírodou a vydat se na cestu. Cestu domů…

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284