Nezavírej oči, odlož přehnanou hrdost!
„No ty ses snad zbláznila, to nemůžeš myslet vážně?“ Tak něco podobného jsem čekala. Má konzervativní matka se nemohla smířit s tím, že mému novému příteli ještě není ani 16 let.
Tudíž je o pět let mladší než já. „Najdi si normálního chlapa a založ rodinu.“ To se hezky řekne, ale hůř udělá. Kde mám asi toho chlapa sehnat? No ale Standa zase není tak špatnej.
Je milej, pozornej, a má mě rád.
Jenže domluvám ze strany mé rodiny nebyl konec. Ačkoliv jsem Rak, tak jsem se zachovala jako Beran. Rozhodla jsem se nepodlehnout tlaku rodiny a umíněně si hájila svou lásku.
Pomalu jsem zjišťovala, že vše není tak růžové, jak se zdá, ale má hrdost mi nedovolila uznat svou chybu a vztah ukončit.
Bohužel se přítelova jaksi skutečná povaha brzy projevila. Časté a dlouhé návštěvy v hospodě byly na denním pořádku. Spolu s alkoholem v krvi se probouzela i jeho agrese. Došel nejen k nadávkám, ani pro ránu nešel daleko.
Ráno mám oko modré jak obloha v létě a Standa se probírá z kocoviny. „Ježiš lásko, já nechtěl, já už toho nechám, promiň“. Obléká se a za chvilku opouští byt, aby se za pár minut vrátil s kytkou.
Planých slibů už bylo dost a kytka není důkazem ničeho.
Nedá se nic dělat, přiznávám svou chybu a rozcházím se s ním. Zdá se, že rozchod proběhl v pohodě, ale jen do okamžiku, kdy se opije. Počkal si na mě před prací a napřed slibuje, pak vyhrožuje a opět se pereme.
Zdá se, že jsem v bludném kruhu, z kterého nejde vystoupit. Ale má šťastná hvězda se ke mně vrací a já potkávám senzačního chlapa. Je trochu zmatený z toho, že když ke mně natáhne ruku a chce mě pohladit, ucuknu. „Co je to s tebou? Ty se mě bojíš?“ Pomalu ze sebe soukám svůj příběh.
Při mém vyprávění zatíná pěsti a rudne. „ Už budeš mít pokoj, vyřeším to.“
Za pár dní potkávám Standu, tentokráte má oči modré on, jak obloha, no spíš už se barví do zelena a hněda. Hlavní ale je, že když mě spatří, přejde na druhý chodník.
Má nová láska měla pravdu, Standa se více neobjevil.
Teď už jen dopnout ty krásné bílé šaty, jde to těžko, bříško se každým dnem zvětšuje, a pak říct to kouzelné slůvko, které změní já, na my.
Děkuju ti lásko za to, že jsi.
Fotografie:
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
31. 01. 2010, 22:34
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili:
10 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.