Kde končí ,,já“ a začíná ,,my“

Už od samého počátku mého života tj. od narození jsem vyrůstala v naší rodině společně se svým starším bratrem. Nikdy nebylo žádné ,,já“ vždy jen ,,my“.  Všechny hrátky, procházky, výlety, jídlo, dokonce i návštěvy u zubaře a v pozdějším věku i dětské tábory, jsme absolvovali pokaždé společně. Bylo jen nepatrně málo chvil, když jsem ,,existovala“ jenom já. Například, když jsem byla nemocná a ležela v nemocnici se zápalem plic, nebo týdenní prázdninový pobyt  u babičky bez bratra, který byl zrovna na soustředění…   

    S nástupem do školních lavic jsem se díky novým spolužákům, sportovních aktivitách, kroužkům a jiným zájmům jsme se pomalu , ale jistě osamostatnili.

     Začala jsem trénovat a jezdit na závody s orientačním během - což vyžadovalo hodně soběstačnosti, rozhodnosti i zodpovědnosti. Na to vše jsem nebyla zvyklá, ale díky tomu jsem v sobě začala objevovat své vlastní ,,já“.

V dnešní době jsi  žijeme oba dva vlastním způsobem života, rozhodujeme o svém volném čase, kam půjdeme, s kým půjdeme, co budeme dělat…. Jsme  dvě odlišné osobnosti, i když jsme sourozenci a máme se rádi.

Vím, že  přijde čas, kdy na všechno rozhodování nebudu sama, nebudu to řešit ani se svým bratrem, jako to bylo kdysi,  ale o všem budu rozhodovat ,  jak doufám se svým přítelem. Opět už to nebudu jenom ,,já“ale  ,,my“.

PS:Také  by mě zajímalo, který ,,Tajemný“ pán to bude.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283