Zítra? Kdy bude zítra?

„ A maminko, kdy už bude konečně zítra?“ pokaždé se ptám a ona mi nikdy neodpoví.

Když se zeptám babičky, říká, že zítra bude hned jak se vyspinkám. Jenže já vždycky otevřu oči a je zase dneska.

„ Ale jednou, jednou určitě bude zítra, viď, maminko? Protože až bude zítra, tak půjdeme na ty zvířátka, do zoo, viď? A až tam budeme, koupíte mi taky zmrzku, viď, žejo? Řekni že jó, slíbili jste mi to! On mi to taky slíbil! A řekl zítra…“

 Tatínek totiž pořád hodně pracoval. A vždycky na všechno odpovídal nepochopitelně. Často jezdil pryč a s maminkou jsme zůstávaly samy. Ale vždycky se zase vrátil a dovezl mi nějakou panenku. Když byl pryč naposled, dovezl mi dokonce sukýnku. Ale byla mi malá. Maminka pak říkala něco, čemu jsem moc nerozuměla. Mluvila také o tom, že je to hloupé, když ani neví, jak jsem velká. Mně ale pověděla, že takoví už  tátové jsou, zapomnětlivci.

   Nebyl se mnou tatínek sice moc často, ale když se pak zdržel dlouho doma, hodně si se mnou hrál. Dělali jsme třeba letadlo, to bylo tak, že mě vzal obouma rukama a točil se mnou dokola. Úplná paráda. A taky jsme spolu vždycky něco vytvářeli. Třeba mamince přání k svátku. Ale ne jen tak ledajaké! Byly na něm kytičky z papíru, ale i ty normální. Maminka měla takovou radost, až málem plakala. Tomu také nerozumím. Pročpak lidé pláčí, když mají velikou radost?

   

   Vzpomínám si, že pokaždé, když tatínek přijel, maminka se moc usmívala. Když ale přijel pozdě, tak se zlobila.A jednou, když už jsem spinkala mě vzbudil veliký hluk.Maminka křičela a tatínek taky. Pak maminka moc plakala. Bála jsem se jít z pokoje. Schovala jsem hlavu pod peřinu a doufala, že už nebudou tolik křičet. Ale oni pořád. Pak najednou práskly dveře a bylo ticho…

   Ráno jsem myslela, že to byl jen sen. Nebyl. Maminka se dívala moc smutně. Tatínek nikde. Ale vždyť říkal, že zítra půjdeme na ty lvy a taky slony. Jednoho mi nakreslil a teď ho máme na lednici. Má dlouhatý chobot. Vedle něj jsem já přimalovala nás. Mě, mámu a tátu.

 

Už je to ale strašně dlouho, co tatínek řekl zítra. Už je venku chladno a přeci když je zima, tak nebudou venku sloni.

„A maminko, už bude konečně zítra? Přijede tatínek?“ Pořád se dívá smutně. Od té doby, co je táta pryč. Nesměje se tolik a říká, že odjel. Nikdy nepoví, jestli se vrátí a kdy. Ale musí se vrátit, protože zítra, zase to proklaté zítra, půjdeme přeci na slony…

„Maminko, copak ti je? Tak už nebuď smutná. Půjdeme na slony samy, jó? A až se vrátí táta, budeme mu o nich alespoň vyprávět…“

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283