Poztrácené klavírní tóny
Chvíli bylo ticho, pak začali přítomní tleskat. Uvědomila si, že zpola zadržovala dech a ted ulehčeně vydechla. Jak se dívala na své přátelé a na svojí rodinu, na zlomek vteřiny si v posouvajícím se světle představila, že vidí dívku s dlouhými tmavými vlasy a jasnýma zelenýma očima, stojící v rohu místnosti , usmívala se.
Pomyslela na všechny ty, kteří jsou i nejsou, ale když se podívala do rohu, kde původně dívka stála, nikdo tam už nebyl. Na hřbitov na Montmartre nikdo nepřišel a nikdo nepoložil květiny na jeho hrob, možná to ani nebyl hřbitov na Montmartre, možná v tom je něco víc, spíš je to hřbitov někde úplně jinde, ale Montmarte je zajímavější -částí Paříže.
Nedaleko soutoku tří řek, které nevím jak se jmenují, si kdysi také vzpomněla na totéž, pomýšlela na ty lidi často, ale nikdy jí to nepřišlo nesprávné. Klavíristku rozvál vítr a její hubené prsty hrály melodii tak nádhernou, že se nesnadno zapomínala. Na břehu tam kde zapadá slunce za oceánem, v zlatavém písku. Vzduch, voda, země...
Vzpamatovala se...Nadčasovým gestem vyzvala všechny přítomné, aby vstali , usedla ke klavíru a zahrála hymnu, kterou si zazpíval každý z přítomných. ,,MARSEJÉZA" jí říkali, ale správně také La Marseillaise...
Konečky prstů měla zmrzlé a v kapli, kde hrála, byla zima. Najednou se znovu zamyslela, neslyšíc špatné tóny Marsejézy a hleděla přes spící vodu, hladkou jako zrcadlo. Tam vedle staré kamenné lavičky, myslela si, že zase vidí tu postavu, tentokrát ale docela jinou, i když tak stejnou. Rozpuštěné vlasy, zářivá měď v chladných slunečních paprscích, chvějivá, neskutečná až srdce bolelo. Stromy za ní, stříbro s jinovatkou kovově zářily.
Připadalo jí že slyší hudbu, třebaže si nebyla jistá, jestli slyší to, co hraje nebo něco úplně jiného. Jako když se tóny linou ze zemských hlubin. Jako tóny zaznamenané rukou na papíře, ale napsané do vzduchu. Seděla, hrála, ale čekala a dívala se kolem sebe s vědomím, že tohle se stalo už naposledy. Občas se voda zablýskla,ale to byl nejspíše pouhý lom světla...
Květa Cinglová, Gymnázium Slaný, 2. ročník
18. 10. 2009, 17:47
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 85. Čtenáři celkem udělili:
401 bodů. Průměrný počet bodů: 4.72
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.