Krajina snů...

Sedím na skále a pozoruji východ slunce. Kolem mě se rozprostírají bohaté lesy. Daleko za obzorem je oceán... Tak hluboký jako oči volných zvířat. Krajina kolem mě je zahalena mlhavým závojem, který osvětluje rudá zář slunce. Všude ticho, které občas přeruší šumění vody nebo trobění jelena... Nedaleko mě jse pasou mustangové. Divocí koně, kteří mě tolik naučili. Když cválají po nekonečných lukách a jejich hřáva valje v divokém severním větru, vyzařuje z nich nespoutanost a nikde nekončící svoboda, která musí vklouznout do nitra každého z nás.
Slunce je nad obzorem a já musím jít pomalu domů. Doprovází mě křiřk ptáku a nádherný, hřejivý pocit u sdrce. Pocit, který bych přála zažít každému z Vás. Tuto zemi jsem viděla ,, vyrůstat " ... Pozorovala jsem, jak z malého semínka vyroste velký strom... Moje duše s toutou zemí srostla...
Sešla jsem z velké skály a octla se uprostřed lesů. Procházela jsem po úzké pěšince vyšlapané od zvířat. V dálce zní bubny - hudba jediného původního kmenu, který zde ještě žije. Vydávám se tím směrem. Naproti mi běží malé děti. Objímají mě a vedou doprostřed kruhu. Lidé tančí... Zpívají... A jsou šťatsní.. Není jich mnoho a jsou poslední, ale radují se z maličkostí, které jim nadělil osud. Přidávám se a moje srdce se tetelí radostí. Sem patřím - tohle je můj domov. Tančila jsem do noci... Noci v této zemi jsou temné jako hluboké tůně a tajmené jako skeling...
Procházím pomalu ztichlou krajinou... Už ani ptáci, ani divoká zvěř se neozývá, jen mé kroky na spadaném listí pronikají do nočního klidu. Nebojím se, mé kroky vždycky doprovázela štěstěna, jinak si neumím vysvětlit, jak bych se dostala do tohoto tajuplného a láskyplného světa

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284