BEZ VÁS
~
BEZ VÁS…
~
Ten
den už slunce nevyšlo mi,
můj
svět má zkrvavené tváře,
jen
pláčem v duši vnímám Zemi;
bezesný,
štkavý nářek.
~
Bez
Vás na ničem nezáleží,
bez
Vás je srdce prokláté,
mozek
myšlenky hledá stěží,
zkalené
vody stojaté.
~
Tam
vlevo za hřbitovní zdí,
tam
leží dcera i můj syn!
A
leží tam už mnoho dní…
už
padlo slzí bezpočet,
i
hektolitry trudných vín.
V
těch slzách smutku oči sní…
proč
dětský život vzal si čert,
jejich
osud jsem nedočet...
o
knize té sám denně sním.
~
Bez
Vás má radost na světě není,
Země
se zachvěla, i v duši chvění!
Bez
Vás se andělé ve zrůdy změní;
polibek
nestvůry…
Bez
odpuštění!!
Bez
Vás zbyl otazník v strnulém tichu,
bez
Boha není smích - bez ostychu...
Zoufalý jako
já,
Marný a
Mdlý…
~
Tak
ještě jednou otočím se,
hlavu
do dlaní položím,
oči
si prsty zakryji…
Však
Vaše fotky vidím, skrz!
...
ta tma je oknem do očistce...
vina
do mozku prohoří,
nikdy
ji z duše nesmyji.
Náhrobní
kámen do tmy svítí;
bez
Vás už slunko nepocítím...
… a
oči mé?…
Jsou
plné slz.
Jaromír František Julián
28. 06. 2024, 18:12
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.