PÍT!

„Poznávám TĚ hošíku nemocný,

už dávno sedáváme pospolu…

Jaromíre, příteli věrný!

Patříme k sobě, a ty patříš MNĚ!

Celým svým životem - v snažení nicotném.“

~ PÍT! ~

(J. Londonovi)

Tři noci a tři dny já budu pít jak zvíře!

A budu strašně pít!

Dnes neulehnu do hedvábí,

nikdo mou touhu neoslabí;

zas nechce se mi žít!

Ty noci budou bezesné, černé a děsivé

a každý nový zimní den vezme si kousek mne.

Já budu chlemtat jako Dán to pívo pěnivé.

~

Už otvírejte nádrže,

a připravte se na to,

že všechno, co na stole stojí,

já vypiju vám hned!

Vždyť víno proudí v žilách božích,

vždyť víno, to je zlato!

… a ptáte-li se, proč tak piju?

No přece za to!

Za TO!

ZA TO!

Ve sklínce hledám jed!

~

Pít! Pít!

Chci ukrutánsky pít!

Den za dnem jsem blíž k svému cíli...

Zas těším se jen na tu chvíli,

až zbaven svého ostychu,

od Malosti si oddychnu.

Ze sna se více nevzbudit!

Odhodit všechny masky světa,

přiznat si prohru - po mně veta

... že nebyl jsem falešný hráč,

ukázat „slušným“, co jsem zač!

~

Já budu pít na Štědrý den

a budu pít i na Vánoce,

to pro ten živý dětský sen

„obouvám botky maratónce“.

Vždyť zdálo se mi o štěstí,

co potká mě až na konečné,

štěstí, tak prosté bolesti;

už září oči fosforečné…

~

Tak lej to do mě trychtýřem,

ať víno teče zhusta;

jak nahý v trní přistižen,

neboj se mého gusta!

To zvíře ve mně žízeň má

a žízní oči poulí,

ta destrukce je cílená;

ať už se sudy koulí.

Tak napojte ho nenasytu,

má kamarády všude:

„Vítejte bratři ze záchytu,

nebuďte němí studem!“

Až harmonika zahraje nám,

na tesknou notu zvrhne se flám;

už chlapské slzy stoly zkrápí,

chlast štítem pro citlivé chlapy!

~

Vím, co mi přeješ - hodně zdraví,

vždyť já bych si ho také přál,

Pánbůh se za mnou brzy staví,

a třeba vrátí, co mi vzal…

Ve víně utonulo mládí,

pívo z mých očí smylo žal,

kořalka zabíjí i svádí,

ethanol mozek udolal!

V těch plných sklínkách alkoholu

rozpouští se mé trápení,

vždyť mají sílu apoštolů;

zlí duchové v něm lapeni.

~

Teď,

když se zpátky ohlédnu,

tak nezbylo z nich NIC!

... v jizvách jen střípky problémů,

a stíny mého života,

jež uchovává hemisféra.

V nich marně lovím, co tam není,

zas leju jako poražení;

bolest duše však nezmizela...

Óóch,

kéž vzpomínek a radostí zbylo by ve mně trochu víc.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283