Z ÁNFASU
~
Z ÁNFASU… ~
Také
ti padne stříbro do vlasů,
také
tě vyfotí na hrob z ánfasu!
I
tobě vyhoří duše do mrtě,
jak
já se budeš dívat třeskutě…
~
Na
láhev plnou vodky,
své
prošlapané botky;
co
pomohly ti z bláta
a
zase tě zpět vrhly,
na
to, co říkal táta,
když
náhodou byl krotký,
a
děti prosté zrady,
co
vodkou opovrhly.
A
na to všechno tady,
co
skončilo tak brzy,
a
i když tě to mrzí;
umlkly
moudré rady!
~
Na
život, cos mu spílal,
jak
dral tě světem bídy,
dojde-li muži síla,
nač
stavět pyramidy...
Ženám
jsi rozestýlal,
než
pod peřinu vklouzly,
vášnivě
ňadra líbal;
andělskou
něhou kouzlí.
~
Pak
ve spirále času
se jako fretka točím,
svou duši v blátě namáčím,
v
moři snů topím
oči,
když o tom, co nám život
vzal,
až
příliš mnoho vím!
Co bylo, to si chval!
Vždyť změnit osud nelze;
svůj
úděl do inverze.
To
bych se k smrti uzoufal...
Už
neperu se s tím!
~
... a jsou tři vodpoledne...
a je v tom tolik smutku
až
srdce zalekne se
a rozbuší své brány.
Z iluze štěstí odrosteme...
To dáš si Absolutku,
uvrhneš mozek do deprese;
modlitby
v slzách psány...
Přec ve všem, co tu dím,
já
prsty umazal si;
o
jiném světě sním...
Nestojím o přesčasy!
~
Již smířen - ztráty
nepočítám,
sám
Ďábel
ztišil ten svůj hlas,
ve
sklence slza nedopitá,
plamen
mé hanby navždy zhas!
Do božích hodin pohlédni!
Přesypal písku zrnka...
když
proklouzlo i poslední;
kyselé jako trnka,
tak zastavil se čas!
Jaromír František Julián
13. 07. 2023, 09:47
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.