TŘI DUŠE
~
TŘI DUŠE (Hřích)
~
Pak
přistoupil jsem k němu,
tak zblízka
– cítím strach!
Už třese se
a otáčí se…
Je pozdě,
aby plách…
„Dnes
zemřeš, Rafe.
Přísahám!“
A on tam stál
a věděl sám,
že slova má
jsou posledním,
co v životě
mu povídám.
Že vítr
zprudka začal vát,
rve listy,
větve, kácí sad,
vyvrací
třešně z kořenů!
Že naposledy
začli hrát,
tu píseň,
jež měl tolik rád.
I já tam
ještě vzpomenu,
své Lásky…
i těch
jejích zrad…
~
Že srdce
sevřel krutý chlad
a ruce
svázala mu ta,
která tak
zčistajasna smí…
Smí vše, co
nesměl žádný snad…
Že nyní
prozřel a už ví,
že krást se
nemá – ženu brát,
tomu, kdo
kamarádem zván…
Zvoní nám
hrana…
koncert
hran!
~
A pak to
přišlo…
Výstřel,
třesk!
a v našich
očích blesky, stesk.
A další
výstřel, další pád,
zachvěl se,
zřítil boží hrad,
a z krve
postel věčnosti.
Když
z přátelství zbyl jenom prach,
tak ruce plné
něžnosti
sám ďábel
do propasti stáh.
~
Ve
zřítelnicích očí křik…
a pláč a
srdcervoucí ryk,
i lítost by
jsi zahléd v nich.
Pláč
dívenky vráz šílené,
život i
láska spálené,
vyhořel
vinou srdce vích!
Ta vina zřící
do pekla
teď bere
zbraň do rukou svých!
Dívenka
k milým poklekla…
Ach, bože
můj na nebesích!!!
Tří duší
bol!
Tří duší
past!
Tří duší
nekonečný hřích!
Jaromír František Julián
31. 03. 2017, 10:33
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.