Politika očima „sedmnáctky“
Téměř
všechny mé vrstevníky politika míjí. Já
se jim vlastně ani moc nedivím. Ale i tak se každý
večer dívám na televizní noviny, protože jsem
každý den zvědavá,co opět nám velmi
prospěšného(samozřejmě,jak jinak) páni senátoři
a poslanci vymysleli. Jaký zákon se právě
projednává a jestli vůbec nám,jako obyčejným
občanům, k něčemu bude. Nevím, jestli to je jen můj
pocit, domněnka a nebo opravdu fakt, že v podstatě každý den
se tam akorát dozvím to, kdo koho ponižoval, zesměšňoval
a kdo byl na koho hrubý. Osobně se domnívám, že
i kohouti, by se k sobě chovali lépe a na rozdíl od
pánů politiků, by se tam alespoň nedloubali v nose,jako
někteří, (co na tom že jim to po fyzické stránce
ani není dovoleno). Ano chápu, jistě to není
největší zábava pod sluncem,sedět tam několik hodin
a poslouchat jednoho konkurenta za druhým, ale je to jejich
zaměstnání a jejich svobodná volba, i když pro
jejich velké neštěstí je i mediálně
zveřejňováno. Snad by neuškodilo, kdyby ta jejich ať už
aktivita nebo projev byl trošku na úrovni. Konec konců jsou
to zaměstnanci stejně tak,jako všichni ostatní občané
a co si budeme povídat, nemají za to tak malou finanční
odměnu. Třeba ve srovnání s mojí mámou,
učitelkou, která je jistě daleko slušnější, zodpovědnější a jistě i zábavnější, na
kolegy nehuláká urážky v přímém
přenosu, ani mimo něj a nos si také obvykle nečistí
v přímém přenosu....
Abych
se přiznala, když jsem byla mladší, chtěla jsem být
politoložka, víte proč? Abych je mohla pořád jen
kritizovat a že toho by bylo, co bych jim vytkla a to mi je teprve
těch sedmnáct. Kdo ví, třeba za pár
let, myslím, že pan profesor říkal v 21 letech, se
potkáme v televizi a já budu jedna z těch, co tam sedí
a neústavně vymýšlí „ to nejlepší „
pro náš stát. Raději však zůstanu nohama i rukama
na zemi , kde je využiji lépe, než páni politici.
Snad budu vykonávat něco smysluplnějšího, než to
abych deno-denně jen rozčilovala a popouzela ostatní občany
a kazila jim náladu.
Já
jim totiž chci dělat radost.
Klidně
třeba jako učitelka, nebo kdokoli, kdo se na Vás místo
televize usměje a upřímně řekne: „Mějte krásný
den! A hlavně s úsměvem!:)“
Lucie Piedová, Gymnázium Slaný, 2. ročník
14. 10. 2009, 22:08
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 32. Čtenáři celkem udělili:
125 bodů. Průměrný počet bodů: 3.91
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.