Kde je chyba? A co s ní?

Celý svět se točí v bludných kruzích. Je to jako vír, který se dal do pohybu. Pomalu se přitom všechno ničí a brzy nezbude nic.

Kde je ta chyba, díky které to tady všechno skončí? Říkáme si, že jsme rádi, že žijeme v Čechách a ne někde v Africe, kde se umírá dnes a denně, protože není co jíst ani pít a všude jsou nemoci. To je pravda. Ale co když to tady bude vypadat podobně? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi připadá pravděpodobné, že se toho dožiji.

Neměli bychom ztrácet naději. Ale když se na to dívám realisticky, nezdá se mi, že se z těch našich státních problémů lze vyhrabat. Schodek je obrovský a dá se to nahradit? Ne… Politiky nevyměníme, ti současní s tím nic nezvládnou udělat, protože nedělají politiku pro lidi, ale pro moc. A i kdybychom je vyměnili? Nebude to lepší. Jsme jenom lidi a tak to ničemu nepomůže, protože se to zopakuje. Protože člověk je úžasný tvor, ale LIDÉ jsou nebezpečná zvířata. A není kam uprchnout.

Všechny tyhle problémy začnou chudobou – to je ten schodek. Pokud to bude pokračovat, peníze se znehodnotí a bude problém. A vyzvednout to? V dnešním světě to je už zatraceně těžké. Leda že by se našel někdo vyvolený, koho lidé budou následovat a nebude zabit dříve, než to dokončí. Kéž by, lze tomu věřit, nic jiného mě nenapadá. Ale ty časy, kdy tohle bylo možné jsou už nejspíš pryč. Dnešní svět funguje zatraceně jinak – a zrovna tohle už nejspíš nebude pracovat dobře. Ale kéž by…

Je to jako past, která se svírá a není z ní útěku. Jediné, co nás možná může potěšit je, že v tom zůstaneme společně. A kdyby ani to ne. No, tak smůla, je konec!

Každý klidně přisvědčí, že svět se žene do záhuby. Kdesi hluboko z toho má strach, ale třeba to odkývne i s úsměvem. Nevím jak vy, ale já osobně z toho mám docela strach, protože když o tom přemýšlím, nevidím jiné východisko než záhubu. A nejenom té rasy, která to zpackala. Svět prostě není fér.

Takže co můžeme dělat? Hledat toho vyvoleného, poslední naději, nebo to nějak řešit? Ale my lidé si hromadně nikdy neuvědomíme, že je čas jednat. I když se mnou budete souhlasit a uvědomovat si to, nebudete nic dělat. Samozřejmě. Já čekám na povel k tomu vyrazit. To je moje filozofie žití – snažit se přežít. A to znamená i myslet na budoucnost. Jestli vám zním jako blázen, pokuste se mi vysmát.

A tak budeme žít tak nějak naplno, dokud můžeme, dokud nebude všechno pryč. Počkáme až nás to spláchne, než abychom něco dělali. Ale právě proto jsou tohle nejspíše zbytečná slova do větru.

 

Dnes má svátek Kateřina

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284