"Jé, ahoj ,my jsme se už viděli, že ?"
"My a vidět se ?"
"Je to už dávno, co jsme si řekli první Ahoj ."
"Jo ,a vůbec, kdo jsi ?"
"Ty mě neznáš ?"
Né ,proč bych měl ?"
"Tak ti budu vyprávět, co jsme spolu zažili!"
"Nemusim se bát ,že ?"
"Né, vůbec né ,no i když.. ?"
"Začínalo to tím ,že jsme spolu vyrůstali.Ty jsi po mě házel různé hračky."
"Jo, tak to promiň."
"Za to nemůžeš ,to je tou špatnou hračkou."
"Jaká ,nebo teda čí ?"
"To máš jedno, jmenovala se Bambi."
Pokračuji dál ....
Vyrůstali jsme a já jsem v roce 1981 odjela do Německa .
Nebylo to tam moc hezké,tak jsme se vrátili za 6 let .
V roce 1987 jsem přijela zpátky do Prahy .Koupili jsme si dům ,a začal náš nový život.
"Prosím tě, proč do Německa ?"
"Táta měl dobrou práci ,však víš ... ?
Jenže v tomhle roce už mi bylo 13 let.Táta to se mnou neměl lehký .
Hlavně po tom, co zemřela maminka. Bylo ti 14 a byli jsme ve stejné třídě. Chodili jsme spolu , jenže táta mě odvezl k babičce na pět let.A teď jsem tu , je mi krásných 18!.Je ti 19 let ,že ?"
"Ano,už vím, kdo jsi? Ty jsi ta holčička, kterou jsem někdy nesnášel ve školce."
"Ano ,to jsem přesně já .No a tak ti říkám znova Ahoj neboli Hallo."
"No na ta léta vzpomínám .Jak tě tvůj táta odstrčil ode mne .
No, už musím, tak Hallo.Měj se, a zas někdy příště."
Od té doby jsem ho už nikdy neviděla,snad zase za pár let???
Michaela Hrabánková, 3.ZŠ Slaný, 5. ročník
14. 12. 2009, 20:00
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01