Jak vidím svět

Přes kulaté brýle se sklíčky, jak dna od popelníku a zaoblené okno ocelového robota se dívám do černa. V uších mi zní slova, která vycházela tři vteřiny z reproduktorů:

Tři...

Dva...

Jedna...

A země se zachvěla! Pod nohama prázdno a v hlavě nejasno. Co bude, co bylo?! Všichni zůčastnění na mě mluví snad svahilsky. Nerozumím, ale přesto cítím nervozitu. Jsem tu páté kolo u vozu. Snad jako kuchař bych se uplatnil, kdybych jim do mističek vysypával jejich kuře v prášku a vodu v granulích. Vypadáme jako psi nahnaní do ocelové klece s malými okénky a vzduchovými bombami v pozadí.

Barvy kolem mě se každou chvíli mění. Od modré, jako jsou oči mojí Elišky přes bílou- barvu míru, až po černou- barvu, která tak blízce připomíná smrt... V hlavě mi hučí, ale to bude možná tím vzduchem... Jestli kolem tedy nějaký je. Každou chvilku usínám a bojím se, abych se neprobudil u stropu. Někdo mě ale silně udeřil do ruky! Asi už je čas jít...

Nevím, proč mám na sobě tenhle mondúr, ve kterém vypadám jako ,, Kazimóda " a nedá se v něm hýbat. Váži nejméně půl tuny a o té velké termosce na zádech ani nemluvím! Kdyby tady byla máma, řekla by alespoň, že by to chtělo přežehlit.

,, Sit down! " Ozve se ostrý a přísný hlas za mnou a zatlačí mě do křesla. Rychlostí blesku mě připoutá a zase slyším ta známá slova... Ocelová klícka se zachvěla...

Co se v takových chvílích říká? Stojíte tam... Ruce rádoby za zády a pro sebe si zpíváte hymnu. Jen tak tam stojíte a otevíráte pusu jako ryba na suchu... Díváte se... A dívíte... Před vámi jako černá díra rozprostírá se nekonečná propast. A tam... V dáli, ale vašemu srdci tak blízko je ona... Modrá, majestátná, věrná a oddaná... Snad trochu šišatá, ale to je jen kosmetická vada, kterou vykompenzuje její nitro, ve kterém bdí spalující vášeň a smysl pro lásku... To ona... Moje matička je tu předemnou a jako anděl strážný mi podává svou ruku...

Ostatní chvátají... Jednu vlajku zapíchnout sem a druhou tam a honem rychle zase zpátky... Oni nemají čas se zastavit a jen tak se dívat... To dokáži jen já spolu s tím, co mám v sobě...

Tak co, tušíte, co se ukrývá v mém jádře a občas se schovává jako malé děcko před zraky ostatních, aby snad nevypadalo směšně...?

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283