Na křídlech pegasů

,,Letím, je to nádhera." Vznáším se nad mraky. Sedím na bílém okřídleném koni. Pegas se prudce přehoupl přes mrak. Neudržím rovnováhu a padám se svým hrozivým křikem. Už nedopadnu, neboť mi budík oznámí ráno. ,,To byl zase sen!" Vstanu a udělám obvyklou přípravu do školy...Zvoní. Doma den utekl neočekávaně rychle. ,,Je čas jít na kutě!" Zvolá mamka. Obvykle bych si začala stěžovat, že se ke mne chovaj jak k malé, ale byla jsem unavená. ,,Dobrou!" Znovu se mi zdá jak létám na pegasovi. Ze spánku mě vytrhne divný zvuk. Otevřu oči, ale je tma, nic nevidím. Chtě, nechtě se zvednu z postele. Zvuky jdou z půdy. Mám strach, ale chci vědět co to je. Po zakroucených schodech stupám na půdu. Údivem klesnu k zemi. ,,Co, jak to?" Vykoktám. Předemnou bouchají dveře od staré skříně a uvnitř jde vidět světlo.

Váhajíc se postavím znovu na nohy a vejdu do skříně.,, Páni". Předemnou se rozprostírá tmavá, ale zároveň okouzlující krajina. Co jsem , ale nečekala bylo, že  se zamnou zabouchly dveře od skříně. Vylekaná do ní buším. Když už to vzdám s uplakanýma očima se otočím. ,,Ááá." Pronikavě vykřiknu. Předemnou stojí veverka, orel a pegas. ,,Člověk? Kde ses tu vzala?" Nevycházím z údivu,,Vždyť oni mluví!"Pomyslím si. ,, Já, já, já nevím. Vy mluvite?" neomaleně se zeptám. ,,Ano, proč se tak divíš? Jsi přeci v zemi Trinciovánia!" Poví pegas. ,,Já jsem veverčák Admirál, tohle je orel Vertical a toto je Trejsi." 

,,Já jsem Mia, těší mne, ale já se musí dostat domů!" Pomalu začnu vysvětlovat co se stalo. ,, Je jen jeden způsob jak se od tud dostat. Náš budoucí král, který měl nastoupit je uvězněn. Vězní ho zlá čarodejnice. On je klíčem do světa lidí. Jediná naděje, že se vrátíš domu je osvobodit ho. Od doby co tu vládne ona je tu tahle tma." Odvětí orel. ,, Proč ji nezastavíte vy? ,,položím další otázku. ,, Ty jsi jediná naděje" Musím polapit vzduch. ,,Cože?Já?"

Pegas mne vyzval ať si nasednu, že podrobnosti dopoví na cestě k zlé čarodejnici. Tak jsem se znovu ocitla na pegasovi, ale nebyl to sen. Byla to realita, která jsem se bála. Před očima vidím jak padám z nebe. Musím se dostat domů . Přeci jen se uvolním a přestanu se držet. Opravdu já lítám.

Cíl cesty už je před námi. ,, Jak se tam dostaneme?"                                     ,,Plán ještě nemáme, ale pro začátek musíš odpovědět na otázku. Když odpovíš správně pustí nás do dvora. Pokud ne...Nikdy se už nevrátíš domů." Obrovská želva stojí před obrovskou bránou. ,,Tak chcete dovnitř říkáte?"                                                                                                                 ,,Ano"                                                                                                                  ,, Položím vám tedy otázku. Rozvažuj, musíš odpovědět správně! Kdo je veverka, orel a pegas?" Zamyslím se, ale nemám pro to odpověď. Podívám sepo všech, ale jen přikrčí rameny. Přemýšlej. Jsi v pohádce musí to být něco originálního. ,, Oni jsou já a tak je to i na opak!"

,,Hm, odpověď byla.....správně můžete ját dál." Se všemi se radostně "obejmu". Procházíme a vkrademe se hradu.,,Tam je princ!"

,,Hej tady jsem!"  Zakřičím z plných plic. ,, Myslela jsem si, že přijdeš, ale nevyjde ti to si jen dítě!" Zvedla na mne prst a chtěla něco říct. Neváhám a chytnu se řetězu. Všechnu bolest přemohu a skočít rovnou na ni. Na hradě se odehrává boj na život a na smrt. Znovu se ji povedlo ukázat na mne prstem. Na zemi leží kus střepu ze zrcadla. Nevím proč, ale vzala jsem ho a obrátila ho na její prst. Čarodejnice se rozplynula.

,,Zvládla jsi to. Osvobodila jsi nás!" Vykřiknou. ,, Děkuji ti." Poví mi princ a podívá se mi do očí. Je tak krásný.  Bez váhání mne políbí a já teprve teď vím, že jsem v pohádce. Po té zapíská a přiletí další pegas jménem Uincát. Asi se mají s Trejsi rádi. ,,Nasedej na Trejsi můžeme jít ven!" Nasedám a on nasedá na Unicáta. Vyletíme  ven a málem mě oslepí zář slunce. Už tu není tma a temno, nýbrž veselo a slunce. Lítáme po nebi a povídáme si.

,, Už je čas Mio. " Říká princ .,,Já vím" Koukám smutně. ,,Neboj se, můžeš se kdykoliv vrátit." Položí mi korunku na hlavu. ,, Jsi nová královna země Trinciovánie." Už mám na krajíčku. ,, Děkuju, mám vás ráda" Rozloučím se s veverčákem, orlem a pegasem i s ostatními. Na řadě je princ. ,,Miluji tě" Věnuje mi další polibek. Uplakaná se vracím domů. Ale jaktože je tu tma? Nikdo mne nehledá? Vždyť jsem tam byla měsíc. Zjistila jsem , že tady čas neplynul. Všechno se zastavilo a snad jen čekalo až se vrátím.  Nikdo mi nevěřil mou prožitou pohádku. Já ovšem pohádkový svět navštěvovala nadále. Zůstala jsem šťastnou na věky. 

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%